Koloblog
Jsem pravděpodobně jediný cyklista v hlavním městě (možná i v Česku a střední Evropě), který jezdí se sedlem připoutaným k rámu extra řetězem. Vysvětlení je nasnadě. Kdysi jsem na rušné pražské ulici upoutal bicykl k zábradlí a šel něco vyřídit do přilehlého domu. Když jsem se po pěti minutách vrátil, bylo mi na kole něco divného. Správně. Ukradli mi sedlo.
Zbavit kolo sedla je jednoduché. Většina těch současných má už rychloupínák, žádný šroub s maticí, který musíte povolit klíčem příslušné velikosti. Teď odklopíte kličku, párkrát jí otočíte a sedlo i se sedlovkou (to je ta tyč, na které je sedlo přimontované) je venku.
Není to úplně zanedbatelná záležitost. Tyč bývá k mání tak od čtyř set korun nahoru, protože se jedná o namáhanou část kola a nesmí se zlomit. Jeden český triatlonista si na vlastní pozadí vyzkoušel, když se mu sedlovka zlomila a on se těžce zranil, protože na ulomený hrot zplna dosedl. Taky sedlo je za minimálně několik set (nechcete-li šunt, který se po roce dvou rozsedí).
Taky nestačí zajít do nejbližšího cykloobchodu či cykloservisu, protože nemusejí mít zrovna na skladě tyč požadovaného průměru nebo délky. Pokud musíte ten den na kole ještě jezdit, nebo jste dál od domova a nelze využít MHD, jízda na kole bez sedla pak připomíná jízdu medvěda na cirkusovém jednokole. Medvěd má (či spíše míval) štěstí, že to jeho kolečko sedlo mělo. Schválně, někdy si sedlo i s tyčí odmontujte a zkuste na něm hodinu jezdit. Nemožnost posadit se a šlapat vsedě a dát odpočinout nohám, tedy být neustále ve stavu „vestoje“, je utrpení.
Přemýšlel jsem tehdy, co na sedle zloděj vydělal. Tak padesát či sto korun někde, kde se vás na občanku neptají. Objel jsem tehdy pár takových míst v Karlíně a na Žižkově, což bylo tak v dosahu místa činu, ale na žádné svoje či jiné volné sedlo jsem nenarazil.
Nakonec jsem kousek od Divadla Na Palmovce sehnal novou sedlovku (jedno záložní sedlo jsem měl ještě doma) a další den už zase brázdil Prahu tak, jak se má. Vsedě. Jen jsem pro jistotu sedlo připoutal lankem, které by mělo odolat přestřižení. Od té doby, když střídám kola, lanko přendávám. Občas si někde potřebuji doplnit cestou zásobu jídla či pití. Na dobrotu a poctivost už nesázím. Ať už v Praze, či mimo ni. Jedním řetězem poutám rám a minimálně přední kolo, ten druhý hlídá sedlo. Ono vracet se třeba z Brd do Prahy vestoje? Raději na to nemyslet…