Rouškové švejkování Čechům jde, velice neradi se podřizují

Navzdory dramatickému nárůstu počtu nakažených koronavirem Češi podceňují nošení ochranných prostředků dýchacích cest.

Jak vyplývá z bleskového průzkumu agentury Ipsos pro společnost Respilon, zarážející jsou z hlediska zdravotního i hygienického především zjištění, že každý desátý Čech považuje textilní a jednorázové chirurgické roušky za „dostatečně funkční celý den“, podle mnohých lidí se roušky ani nemusí sterilizovat, a stejně svého nositele ochrání.

Má to být „držák“ Češi mají požadavek, aby například respirátor zadržel 99,9 procenta virů a vydržel minimálně několik dnů. Nálepka „vyrobeno z nano materiálů“ je významná jen pro 4,6 procenta obyvatel. Cena respirátoru by měla být podle zjištění Ipsosu „přiměřená“.  Například respirátor by měl být bezúdržbový a sám se dezinfikovat. Čechům totiž překáží především nutnost praní a sterilizace roušek.

„Ukazuje se, že se u části veřejnosti projevuje únava z dlouhodobosti omezení. Tohle naše švejkovství proto vede k nesprávnému používání ochranných pomůcek dýchacích cest,“ říká Jana Zimová, výkonná ředitelka firmy Respilon. Při používání osobních ochranných prostředků dýchacích cest téměř polovině Čechů vadí, že se jim „v nich špatně dýchá, respektive se v nich špatně mluví“.

Rouška na celý den, ale i na celý týden
To vede k tomu, že takové přeceňování účinnosti jednorázových prostředků má za následek, že necelá polovina Čechů je mění pouze jednou denně. Kolem patnácti procent respondentů v průzkumu přiznalo, že obyčejná jednorázovka jim vystačí na celý týden. Pouze šestnáct procent Čechů potom mění jednorázovou ústenku po každém použití. „Sahání na roušku, její celodenní používání a každodenní nesterilizování snižují účinnost. Lidé tak přímo ohrožují nejen sebe, ale i ostatní,“ říká Zimová. Nevhodná manipulace s rouškou, kontakt rukou s kapénkami, které obsahují virové částice covidu-19 a následný dotyk v oblasti obličeje patří k častým způsobům přenosu onemocnění.

Mladí rebelují, senioři milují respirátory
Problematické je i samotné „nošení“ – tato povinnost navzdory aktuální epidemiologické situaci vadí víc než třetině české populace. Nařízená protipandemická opatření tohoto druhu ignoruje dokonce asi šest procent mladých do 26 let. Rebelují především muži a obyvatelé Jihočeského a Ústeckého kraje, obyvatelé větších měst a lidé se základním vzdělání.

Na druhou stranu značná část populace dává na nošení ochrany nemalý důraz. Dvě třetiny je považují za nezbytné. Nejvyšší popularity se roušky či respirátory těší v regionech Vysočiny, v Libereckém a Karlovarském kraji. Chirurgické (zelenomodré) roušky jsou populární ochranou především v Pardubickém, Královéhradeckém a Jihočeském kraji. Používání kvalitnějších respirátorů stoupá s věkem. Nejvíc je využívají lidé od 54 let výše. Nejvíc je podle zjištění nosí lidé v hlavním městě.

Přibližně pro jednoho z deseti Čechů je důležité, že je jejich stávající ochranná pomůcka vyrobena v Česku. Největšími patrioty jsou občané Olomouckého a Pardubického kraje. 

Není zákon, který bychom neobešli Dlouhé roky se čeští řidiči při přestupkovém řízení vymlouvali na „osobu blízkou“. Zákon jim umožňoval tvrdit, že v době spáchání přestupku, třeba rychlé jízdy, seděl za volantem někdo z rodiny. Musel se kvůli tomu změnit zákon. Parkovací zóny zase přinesly kreativitu v zakrývání registračních značek, aby je nemohla přečíst kamera  monitorovacího vozu. Stačí přehozený hadr, nalepený list ze stromu, ti zručnější si začali vyrábět potahy. Jiní koumáci dokonce vymysleli „zneviditelňovací“ sprej, který údajně oslepí kamery. Ani probíhající pandemie nebere vítr z plachet těm, kteří vymyslí něco, jak se dá hygienické nařízení obejít. Naposledy se o to snažil noční hudební klub v Praze, když chtěl eliminovat zákaz otevírací doby restaurací a klubů. Vyhlásil celonoční natáčení dokumentu o chování mladých lidí v nočním klubu. Bez nároku na honorář, „komparzisté“ by si pití platili sami. Už koncem léta byly dostupné internetové rady, jak se zachovat podle pohádky Boženy Němcové o chytré horákyni. Slováci například rozšířili návody na roušky z téměř průsvitného materiálu, který nijak nebránil průniku kapének. V Čechách zase vzniklo doporučení držet roušku v ruce spolu s lahví vody. Když bude někdo vyžadovat nasazení roušky, měli lidé podle návodu autora říct, že se jim udělalo zle a chtějí se napít.