metro.cz

Další 3 fotografie v galerii
Performerka Lenka Morávková | foto: STACY NOVAMAFRA

Připadám si často jako Indiana Jones v hudebním byznysu, říká multimediální umělkyně

  16:02
Performerka Lenka Morávková se po šesti letech vrací na scénu. Její projekt My Name Is Ann vydává singl Falling Down, který předznamenává novou desku. Hudebnice a multimediální umělkyně pocházející z Českého ráje žije posledních pár let převážně v Los Angeles, kde díky svému unikátnímu elektronickému nástroji z českého skla získala exkluzivní vízum pro výjimečné umělce. „Připadám si často jako Indiana Jones v hudebním byznysu,“ směje se své dobrodružné cestě. Klip z nové desky se natáčel na zřícenině a Lenku v něm doprovází chameleonka Malkowich a dvě věrné taneční múzy, které jsou součástí projektu už od prvního turné – sesterské duo Svatava a Šárka Kobzovy z tanečního studia Elements Community.

Posledních několik let je tvůj život plný přesunů, změn a nejistot, že?
Jo, dost náročný. Chtěla jsem si teď udělat něco jen pro radost, co bude čirá zábava. A to pro mě určitě bylo natáčení a vymýšlení klipu, a hlavně spolupráce na choreografii, protože tanec miluju a dost mi v životě chybí. Ale už nikdy nechci shánět chameleona do klipu! Skladba samotná vznikla už před pár lety z ryze osobního zážitku s jedním mužem z losangeleské scény, se kterým jsme se do sebe bláznivě zamilovali a odjeli jsme spolu na americké turné. To skončilo mým desetihodinovým nočním výslechem na hranicích Kanady a USA, odkud mě vrátili zpět do Česka – netušila jsem tehdy, že pokud hraju zadarmo, musím mít speciální vízum. Od té doby pro mě ta skladba byla takovou němou výčitkou, protože nebyl čas na dokončení, měla spoustu verzí a proměnila se dost podobně jako ten vztah. Takže vydáním singlu a nečekaně i klipu jsem si splatila vlastní dluh, taková malá domů. Můžu si vydechnout.

Původně jsi studovala žurnalistiku. To je nuda?
To je teda hodně na tělo, bývalý kolego. Byla jsem hudební publicistka kritička přes deset let, pracovat jsem začala už v jednadvaceti psaním pod legendárním Vojtou Lindaurem v Rock&Popu o experimentální elektronice a byla to po celou dobu moje obrovská vášeň. Bavilo mě přispívat k budování nové hudební scény, přinášet sem novou hudbu ze zahraničních festivalů, připadalo mi hrozně novátorské a důležité vysvětlovat lidem, že nejen popem je člověk živ.

Neopakovatelná Lenka Morávková

Neopakovatelná Lenka Morávková

A pak přišla vlastní hudba.
Po vydání prvního alba My Name Is Ann jsem nějak přestávala vidět smysl v hodnocení hudby jiných lidí a moje vášeň se začala úplně přelévat do vlastní hudební tvorby, kde jsem měla pocit svobody a novátorství i dál. Navíc co si budeme nalhávat, kritika v Česku je taková často arogantní intelektuálská exhibice se spoustou ega a jedu – a to mi začalo být trapné. 

Co tedy pro tebe znamená dělat hudbu?
Hudba je pro mě největší životní výzva, nikdy nekončící cesta, na které budu neustále padat na kolena, zakrvácená vstávat a půjdu dál. Čelení neustálým nejistotám jak finančním, tak osobním. Například psát pro mě bylo opravdu jednoduché, šlo to samo a neměla jsem o svých schopnostech jedinou pochybnost. V hudbě pochybuji neustále, mám pocit, že jsem na začátku a zbývá toho tolik, co se učit… A pak jsou zase momenty extáze, kdy to dává největší smysl a nejhlubší uspokojení. Je to takový italský vztah – neustále hodně adrenalinu, vnitřních zápasů, odpuštění, lásky, frustrace. Naučilo mě to ale věřit v něco nade mnou, co mě zatím nikdy nenechalo padnout a sune mě dál.

Představ nám svůj hudební nástroj.
Asi bych neřekla, že jsem obecně fanynka netradičních nástrojů, ale spíš netradičních a zajímavých zvuků. A ano, baví mě design a umění, a to se někdy spojí – jako třeba v mém unikátním nástroji z českého skla Bohemian Cristal Instrument. Vlastně mě baví všechno, co je něčím nové, neotřelé, divné. Tam mi začínají mozek a inspirace pracovat. Často si lidi mylně myslí, že jsem nadšený kutil a stavitel nástrojů. Nejsem, naopak jsem extrémně nešikovná, dělat něco rukama mě dost nebaví, zato umím věci skvěle rozbíjet a upatlat. O tom mám i jednu svou instalaci Collapsoscape, kde uprostřed kalifornské pouště ničím v doprovodu dvou tanečnic veškerou elektroniku, která se mi vešla do dodávky.

Pózování s věrnými tanečními múzami

Pózování s věrnými tanečními múzami

To je tvůj odvěký sen, cestovat v dodávce?
Hrozně ráda bych měla mobilní dům, který bude zároveň imerzivní putující multimediální galerií. Byl by vytvořený ze světlého dřeva a doplňků z uranového a křišťálového skla, nainstalovaná světla a zvuk, malé venkovní pódium na koncerty… Při zastávkách by to byl výstavní prostor, do kterého by mohli návštěvníci vstupovat a pobýt v něm a ve volném čase během cestování bych v něm mohla skládat hudbu nebo pracovat na zvukových projektech.

Jaký je rozdíl mezi životem v Česku a v L. A.?
Pro mě je zásadní rozdíl v životním tempu a nárocích v Los Angeles. Z našeho hlediska to může být až tvrdé, nelidské místo s vysokými požadavky, ale mě tohle hrozně baví – nenechá mě to stát na místě a potkáváte neuvěřitelné lidi, kteří vás posunou mílovými kroky dopředu. Není šance začít lenivět nebo stagnovat a to sedí mojí nátuře. V Česku po delší době začnu propadat do letargie a pocitu bezčasí, jako bych byla v předčasném důchodu, tak nějak se zakuklím a pomalu začnu odumírat a v podstatě jen pracuju z domu dvanáct hodin denně a víkendy trávím v přírodě. V L. A. mám pocit, že mi neustále vibrují všechny buňky a jsem extrémně živá a společenská, vstřebávám lidi a vjemy jako nadšený prvňáček a o víkendech skáču do oceánu nebo se brouzdám pouští.

Unikátní nástroj

Unikátní nástroj

Takže lockdown je tu dost utrpení, co?
Jsem zaseknutá v Česku už od února a nemůžu se odsud hnout. Zrušila jsem americké turné, nahrávání v Itálii, plánovali jsme Čínu… Pustila jsem pražský byt a pronajala si byt v rodném Železném Brodě, abych ušetřila náklady a byla blíž přírodě. Už to začíná být trochu peklo, připadám si jako na vejminku, s nikým se nevídám, nemám si tu s lidmi moc co říct, vedle domu mám jatka, všichni tu vesele nebo i smutně pijou a nemají moc životní cíle, trochu depka. Dál pracuju svých dvanáct hodin denně, ale teď už zadarmo bez koncertů, které by mě a mé projekty udržely finančně nad vodou. Jsem zklamaná naší vládou a její inkompetencí, ale rozhodnutá nenechat se tímhle chaosem poslat do bankrotu a bojovat do posledního dechu. Když mi moudří lidé radí, ať si tedy najdu jinou práci, odpovídám: A vy byste poslali svoje vypiplané šestileté dítě do děcáku, kdybyste na ně najednou kvůli covidu neměli peníze? Určitě pomůže, když fanoušci s námi budou solidárně táhnout za jeden provaz, koupí od nás občas album, stáhnou skladbu, okomentují nebo dají like videoklipu. Myslím, že je potřebujeme cítit víc než kdy předtím. Jejich podpora a solidarita je ve výsledku stejně důležitá jako ta od státu – a ten vztah je třeba budovat.

Jaké máš plány do budoucna?
Neotěhotnět! Číhá to na každém kroku! A v příštím roce vydat nové album Radical Valentine, nový single a videoklip ve 3D pro Bohemian Cristal Instrument, a když to půjde, tak i album. A k tomu dostat svoji hudbu víc do filmů, reklam a trailerů.

Komentáře

zpět na článek