Málokdo ví, že adiktologie jako pojmenování, pochází od nás. Proč se tedy obor týkající se závislostí jmenuje právě adiktologie?
Protože jsme tomu potřebovali dát nějaký zvukomalebný název a neříkat jen závislosti, protože se to týká závislosti. Kolegové lékaři, kteří se věnují diabetes, si také neříkají diabetici. Bylo potřeba dát oboru jméno. I vyřešit, jestli je to obor. Protože dodneška mají někteří pocit, že to obor není, ačkoli již několik desítek let naplňuje znaky samostatného oboru, jako je svébytná teorie, specializované provozy, specializované časopisy, výzkumná centra atd. Hledali jsme slovo, které by bylo integrující, kterému by bylo možné dát nový obsah a současně bud odpovídat požadavkům doby. Nebudete si při tom lámat jazyk, bude mít logiku. Začali jsme lovit i pátrat v historii. Na začátku 90. letech se tomu začalo říkat obor návykových nemocí, ale mně se to nelíbí. Být oborem, kde nějaká nemoc je návyková, to zní divně. Zvyknout si na nemoc je nezvyklé. Impuls nebyl původně pro obor, ale název pro časopis. Když se dělilo Československo, my jsme při rozluce přišli o jeden z nejstarších závislostních časopisů. Původně Protialkoholní obzor. Vznikl v roce 1963 a po rozpadu zůstal na Slovensku. My jsme chtěli a potřebovali vlastní časopis. Někdy v roce 1999 nebo 2000, napadlo to, myslím, kolegu Csémyho, abychom vymysleli nové slovo. Tak vznikl novotvar adiktologie. Není z anglického addiction, ale vzali jsme na pomoc latinu, adicere. K němu přidali řeckou koncovku logie a složili i po konzultaci s jazykovědci do adiktologie. To slovo před rokem 2000 neexistovalo. Začali jsme to používat pro časopis, ale když se začal formovat studijní program. A tak byl i název pro obor.
Ale obor jako takový úplně nový nebyl. Závislostem se lékaři věnují už dlouho.
Já jsem klinický psycholog, ale říkám si adiktolog. Protože když si to rozebereme, tak uvidíme, že tahle činnost má řadu specializovaných služeb zdravotnictví. Naše léčba je odlišná, je specifická, je unikátní a to jak po stránce biologické, tak psychologické a sociální – a vytváříme specializovaná léčebná centra odlišná od jiných oborů. Tato léčebná zařízení pro léčení závislostí máme na našem území už sto deset let - odlišných od běžných psychiatrických provozů. Začala tak vznikat postupně specializovaná AT oddělení, která v původních psychiatrických léčebnách v 19. století u nás nebyla. První specializované protialkoholní zařízení vzniklo v roce 1909. Obor definuje například také existence specializované odborné společnosti. Nejstarší adiktologická společnost vznikla ve Spojených státech v roce 1880, ve Velké Británii o čtyři roky později. V té době v názvech dominoval alkohol, společnost pro léčbu a prevenci závislosti na alkoholu, alkoholismu a podobně.
Jak se název uchytil ve světě? Pokud se ho pokoušíte „vyvážet“?
Každá země má své názvy. V Rusku se například všemu kolem závislostí říká narkologia. Je to ale nepřesné. To je ruský ekvivalent. Slováci už začali slovo používat, hodně adiktologii užívají i Francouzi. Jestli to převzali od nás, to nevíme, to vám nikdo neřekne. Adiktologii mají i Maďaři. V angličtině máte stále addiction, ale stále více se používá dependence. Španělština má adicciones. Co ještě definuje obor? Třeba právě zmíněný specializovaný časopis. Náš nejstarší medicínský časopis vznikl 1884. Když se podíváte po světě, ve dvacátém století byl znatelný růst specializovaných adiktologických časopisů i knihoven a výzkumných institucí věnujících se závislostem. Takže těch znaků, které vymezují adiktologii jako samostatný obor, je mnoho.
Co všechno tedy pod adiktologii patří?
Diagnózy F10 až F19. Všechny typy závislostí na látkách. Nikotin, alkohol, konopné a těkavé látky, opiáty, léky. Všechny látky, na kterých můžete být závislý. Ale přidalo se i patologické hráčství, s tím se roztrhl pytel. Všechny nelátkové závislosti.
Světová zdravotnická organizace už definovala závislost na mobilních telefonech jako oficiální závislost.
Z toho my velkou radost nemáme. Rozmělňuje to koncept závislosti, protože to patří mezi behaviorální závislosti a může tam spadnout ledacos. Kritéria jsou vágní, nemají medicínskou oporu, jen oporu v chování člověka nebo oporu v sociální normě. Přesto, že je tam hodně paralel. Například když budete hodně běhat, zničíte si klouby. Můžete hodně utrácet, protože budete objíždět svět a závody. Jezdit po maratonech a půlmaratónech je docela drahá záležitost. Může se s Vámi skrze to rozvést manželka a máme málo času na děti. Také tomu můžete po čase říkat závislost. Pokud to začnete aplikovat, tak do toho můžete vlastně zahrnout za chvíli každého člověka.
Je nějaká společná, univerzální metoda pro odvykání? Ať látkových, nebo nelátkových závislostí? Univerzální?
Například režimová léčba. U nejtěžších chronických uživatelů. Používáme ji u všech typů pacientů, nebo klientů, jak se nyní říká mimo zdravotnictví. Psychoterapeutické postupy pro tuto oblast také fungují velmi dobře. Nebo motivační rozhovory fungují napříč diagnózami. Takže jsme schopni jasně dokládat, že tyto metody jsou účinné a bezpečné. Náš obor tradičně vyrostl na dospělých uživatelích. Postupem času ale závislosti stále více zasahují i do obou konců věkového spektra a zasáhl také různé specifické cílové skupiny. Můžeme se tak setkat např. s částí oboru zaměřenou na děti nebo na závislosti u seniorů. Příkladem těch specifických skupin mohou být migranti např. ze zemí bývalého východního bloku. Ti jsou vysoce riziková skupina ohledně HIV a hepatitidy typu C. Pokud jsou injekční uživatelé, je to velice specifická skupina, vyžadují zcela jinou práci. Nebo například těhotné ženy, uživatelky. Dnes např. chystáme skríningové programy zaměřené na těhotné ženy, neboť tvoří poměrně velkou a velmi specifickou cílovou skupinu. Dalším příkladem spolupráce je stomatologie. Mezi těmi, kteří mají problémy se zuby, jsou lidé s různými závislostmi a se stavem chrupu to má docela úzkou vazbu. Ti vyžadují také trochu jiný přístup. To je pouze pár příkladů, jak je dnešní adiktologie navázaná na další a další lékařské specializace a propojuje se.
Mohl byste to přiblížit? Alkoholika bolí zuby. Co to představuje?
Když budete hodně pít, kouřit nebo užívat třeba stimulační látky, budete mít různé problémy se zuby. Alkohol a další látky například způsobují různé typy malnutricí anebo vedou ke zhoršení úroveň hygieny, včetně zubní hygieny. Máte-li komorbidního pacienta, tedy člověka který má nejen adiktologický problémem, ale i další potíže, tak než vyřešíte ten, který vám přísluší, musíte současně řešit i ty další. Dříve s námi hepatologové tolik nemluvili, ale dnes téměř neexistuje pacient s hepatitidou C, který by si současně nepíchal něco do žíly. Tyto i další vazby prostě vedou k nutnosti spolupráce odborníků napříč medicínskými obory. Podobně je to i s jinými psychiatrickými potížemi.
Závislosti se vyvíjejí i podle toho, co zrovna „letí“. Pociťujete to jako adiktologové?
Jistě. V průběhu historie naše společnost mění způsoby regulace návykových látek a tato regulace se promítá do naší práce a životů lidí. Dokud byl heroin jen lékem, byla dominantním problémem jen závislost. Když se stal heroin nelegální drogou, k samotné závislosti se přidala cena. K ceně se přidávají komplikace způsobené jinými způsoby aplikace. Proč byste si heroin aplikoval injekčně, když jsou bezpečnější cesty, než na ulici se stříkačkou. Nebo třeba konopí. Nebylo vždy nelegální. Kupodivu jako první naléhali na jeho přísnější mezinárodní regulaci v Egyptě, nikoli v USA. Protože látky z konopí kouřili egyptští vojáci a s tím se pak špatně bojuje, že? Až ve chvíli, kdy se stalo konopí nelegální, přišly zásadní problémy a zbytečné komplikace a náklady. S tím vším se adiktologie musela vyrovnávat. Kouření tabáku je pak dalším příklad. Tabák nebyl vždy legální drogou.
Nebyl. I mnozí lékaři ho považovali za prospěšné. Bylo velice módní.
Ano, ale historicky první kuřáci to v Evropě neměli moc lehké. Kouř byl v evropské křesťanské kultuře spojen s peklem, s ďáblem. Regulace tabáku je další ukázkou, jak se vztah, i lékařů, kteří se s jeho projevy setkávají, vzájemně prolínají. Nebo podívejte se na alkohol. Přese všechno je stále dokola doporučovaný, i když máme doloženo, že negativa nad pozitivy jednoznačně převažují. Proto také nedávno kardiologové, biochemici a další odborníci vydali společné prohlášení, že lékař by v žádném případě neměl doporučovat jakékoliv pití alkoholu.
Například prezident ale tvrdí, že pokud začnete kouřit v sedmadvaceti jako on, není to škodlivé.
Neznám jeho lékařské zprávy. Nicméně co tabák s tělem dělá, víme poměrně jasně. Současně musíte vždy pracovat s tím, co znamená „průměr“, tedy kolika lidem v průměru určitá látky a její užívání způsobí určité obtíže a v jakém rozsahu a závažnosti. Jsou lidé, kteří „vydrží“ více a lidé, kteří onemocní dříve. Izolované případy neznamenají zpochybnění studií. Průměr tvoří případy z jednoho i druhého konce. Současně říkat nepřesné nebo hloupé věci může každý, i pan prezident. Pokud ale chceme dělat vědu, tak je nutné data umět číst a interpretovat. Dnes pokud by jakýkoli medicínský odborník prohlásil, že užívání tabákových cigaret prospívá zdraví, tak skončil.