metro.cz

Kellner začal podnikat na divokém Žižkově

  16:30
Byl to vizionář, pracovitý muž, na podnikatelský vrchol s miliardovým bohatstvím se dostal díky své píli a vědomostem. Miloval svou rodinu a hory. Ty se mu staly osudnými.
Petr Kellner | foto: MAFRA

Vzduch je naše moře. Kdysi to prohlásil nejbohatší Moravák a Čechoslovák Tomáš Baťa. Proto šel s dobou a letadlo se stalo jeho pracovnou. Ale i osudem, když se v něm zabil. Letecký dopravní prostředek se stal osudný i nejbohatšímu Čechovi Petru Kellnerovi, i když ten na rozdíl od Bati nemířil ve vrtulníku za prací, ale za relaxem…

Pomáhal Česku

Na Kellnera, který v sobotu zahynul při leteckém neštěstí na Aljašce, vzpomínají politici v souvislosti s jeho podnikatelskými úspěchy, ale také s kroky, kterými pomohl české společnosti.

  • Jeho úmrtí lituje prezident Miloš Zeman. Upřímnou soustrast vyjádřil i premiér Andrej Babiš.
  • Vicepremiér Jan Hamáček připomenul jeho pomoc během epidemie koronaviru loni na jaře. „Byl jedním z prvních investorů do biomedicíny a biotechnologií v Česku,“ napsal šéf Ústavu molekulární a translační medicíny Marián Hajdúch s tím, že Kellner rozjel investicemi do biomedicíny zájem o ni. 

Kopírky v 90. letech
S podnikáním začínal na Žižkově, kde si zaregistroval svou první firmu v nenápadném a ošuntělém činžáku v Seifertově ulici. Začal kupovat a prodávat kopírky, což byla na začátku devadesátých let činnost, na které zbohatl kdekdo. Jen Kellner byl z těch, kteří ale vytušili, že větší peníze čekají ve velkém byznysu. S kamarády, s nimiž se pak ne vždy v dobrém rozcházel, založil privatizační fond a peníze se hrnuly tak, že se v kupónovce zařadil hned za Viktora Koženého.

Rád nakupoval nemovitosti. Po Česku jich je rozeseto dost. Občas se objevila zpráva, že si zařizuje další bydlení, ale, jak už u něho bylo zvykem, nikdo netušil, kde se nejmovitější Čech zdržuje trvale, kde přespává. Kde je to, čemu se říká domov.

Před mnoha lety si pořídil například budovu bývalé mateřské školky v těsném sousedství již neexistujícího stranického hotelu Praha. Kolem celého areálu přibyly průmyslové kamery, u vchodu se objevila vrátnice s neprůhlednými skly. Ale kolik času tady Kellner doopravdy trávil, to nikdo nikdy netušil. Zřejmě se trochu obával přepadení, které si školka už jednou zažila. V osmdesátých letech přespával v hotelu rumunský diktátor Ceaušescu. Jeho ochranka večer vtrhla přes plot do školky v domnění, že je to konspirační vila, kde se na rumunského tyrana připravuje atentát.

Nenápadný boháč
Jeho posledně známým bydlištěm se stal velký areál na Berounsku v Podkozí. Jako u jiných „domovů“ Petra Kellnera, i tady bylo bydlení obehnáno vysokým plotem a soustavou kamer a dalších zabezpečení. „Zajímavé bylo, že byl strašně nenápadný,“ říká člověk, který některá zabezpečovací zařízení v Podkozí instaloval. „Musel jsem se zeptat, který to je, nenápadně mi ukázali na nenápadného chlapíka, myslel jsem, že je to někdo z personálu,“ vzpomíná muž živící se bezpečnostními systémy. Byl prý mírně „při těle“, žádný hromotluk. Každopádně nedával nijak najevo, co je a jak je mocný, což dotyčný nemůže říct o jiných svých klientech, kteří byli tisícinásobně chudší než Kellner. 

Autor: Pavel Hrabica Metro.cz
zpět na článek