metro.cz

Větší foto
Jan Pokorný alias Pokáč | foto: ArchivMetro.cz

Myslel jsem, že třicítka bude jen číslo, ale dějí se velké věci, říká písničkář Pokáč

  17:54
Jan Pokorný alias Pokáč se dostal během několika let ze svého pokojíčku až na obří pódium O2 areny. Před týdne vydal třetí album Antarktida a pro deník Metro hovořil nejen o tom, co za poslední bláznivý rok okolo své třicítky stihl.

Můj první dojem z nové desky je, že zní živěji. Slyším víc nástrojů i produkčních úprav. Byl to záměr?
Asi ne přímo záměr. Na minulých deskách bylo možná více písní zahraných vyloženě na punk a teď jsme se snažili, aby album mělo i jednotnou tvář. Navíc jsme na nahrávání měli víc času. Může to tedy působit promakaněji. Uvidíme, co na to posluchači a fanoušci. Je dobré trochu přístup obměňovat. Songy jenom s kytarou už tady byly, teď jsme je trochu obohatili. Uvidíme podle reakcí, třeba příští album bude zase jenom syrové, nebo naopak ještě napálenější.

Nejsou některé písně upravené i kvůli následnému koncertnímu podání?
Vlastně je to spíš naopak. Protože si na desce více vyhrajeme, musíme pak na koncerty, aspoň na některé písničky, vzít i kapelu, aby zněly tak, jak je lidé znají, nebo podobně. Třeba Matfyzák na disku.

Příští rok v lednu se chystáte na koncert do O2 areny, tam taky asi nebudete hrát dvě hodiny jen sám s kytarou...
Úplně bořit to, co mám rád, tedy zahrát si jen s kytarou, nechci. Ale určitě tam bude i nějaká část s kapelou.

Tentokrát je podíl známých a nových písní na albu tak půl na půl, že?
U prvního alba znali lidé všechno kromě jedné písně, u druhého znali dvě třetiny a teď je to půl na půl. Je to pro mě větší adrenalin, co na nové věci řeknou. Napíšu toho ale vždy spoustu a pak vybírám, co mi přijde nejméně hrozné.

Opět jste se spojil s Janem Balcárkem, aby vám pomohl s produkcí. Nebyl od něj tlak písně posunout?
Johnny mi v tomhle nechává volnou ruku. Já za ním přijdu s tím, jak to chci, a tak to víceméně uděláme. On jen vychytává věci, které si přeji, aby zněly zajímavě a současně. Jsme už sehraná dvojka.

Co se týče hostů, zpívá na desce jen Anna Slováčková v songu I když jsme plešatý. Chtěl jste i další?
Původně jsem měl rozepsaných hodně věcí a skoro to vypadalo, že deska budou samé lovesongy a duety, ale ve finále jsem je protřídil. Nakonec je tam jen jeden duet a skoro žádný lovesong. Duety mám rád, ale většinou mi při výběru nepřišly až tak dobré.

První dvě desky nedávno dosáhly na dvojnásobně platinové ocenění. Věříte pořád i fyzickému prodeji?
Ony se do těch platin v poslední době počítají už i všechny streamy. Když jsou běžně koncerty, lidé si kupují cédéčka rádi jako suvenýr. I proto se snažím také booklet dělat hezký. Letos jsme zkusili přidat i vinyl, protože se po něm lidé dost ptali a je o něj zájem. U mě fyzické prodeje ale jedou víc než u jiných. Bude i nový merchandising.

Proč název Antarktida?
Nikdy jsem nechtěl desku pojmenovávat podle jedné písničky, protože je na ni pak kladen velký tlak, ale stejně jsem to vždycky udělal. Nic jiného mě nenapadlo ani teď. Vybral jsem z těch písní jednu, která má nejvhodnější název pro album. Je jednoslovný a nebude problém ani se skloňováním jako u alba Úplně levej. Navíc je to asi jediná písnička na trochu vážnější notu.

Zpíváte tam o životním prostředí, ale na to téma je na desce ještě jedna věc.
Ano, Na pláži. Je to jedno z témat, která mě zajímají, ale spíš se to sešlo, než že by byl záměr dělat desku o životním prostředí. Ale je dobré o tom mluvit. Měli bychom se víc zamyslet a neplýtvat, rozhodně nemáme jako lidstvo vyhráno.

Úvodní demo jste vydal v roce 2009, ale první velký singl až o šest let později. Jaká byla vaše cesta?
Písničky jsem začal psát asi v roce 2008. Na základě prvních demíček mě oslovil Voxel, abych mu psal texty. A já mu napsal dvě alba. Pak jsme spolu vydali pro mě docela zásadní písničku, která se jmenuje Zejtra je taky den, což bylo asi v roce 2013. Viděl jsem, že song má ohlas, a pak už jsem se do toho pustil sám. Vyšel první singl Vymlácený entry, potom první album, a pak už to jelo.

Takže zhruba za pět let jste se dostal až do O2 areny?
Zamluvit si tu halu může asi každý, ale ano. Ukazuje se, že lidé mají rádi české texty a písničkářství má u nás kořeny. Ptal jsem se nedávno jednoho kamaráda ze Slovenska, co oni hrají u táboráku, a on říkal, že jen české písničky. Snažil jsem se to vždycky dělat tak trochu jinak, využívat sociální sítě, a musím zaťukat, že jsem rád, že se ukázalo, že lidi to zajímá a chodí na koncerty. Byly vyprodané Lucerna Music Bar i Forum Karlín, tak uvidíme, jestli do O2 areny někdo přijde.

Jak se prodávají lístky?
Hodně se to mění. Takové věci se musí plánovat hodně dopředu. Ještě před měsícem byla megakrize a teď už se všechno otevírá. Uvidíme, jak to bude s proočkovaností, ale třeba posledních pár týdnů se lístky na koncerty začaly obecně zase hodně prodávat.

Čím to je, že máte tak různorodé publikum?
Můj manažer říká, že se moje desky prodávají, protože děti ty písničky mají rády a rodiče moc neobtěžují. Ať už je to Jarek Nohavica, nebo další písničkáři, mají je rády všechny generace. Já jsem psal tak, aby se to líbilo mně, to bylo hlavní. Proto mě nepřekvapilo, když původně na koncerty chodili ajťáci a vysokoškoláci. Ale že se nabalilo tolik dětí, mě překvapuje. Mám z toho radost, ale nebyl to záměr. Nevím, proč malé děti poslouchají třeba Matfyzáka na disku. Asi že mám veselé klipy a chytlavé melodie. Ostatně i když jsme původně domlouvali Rychlovky na Frekvenci 1, ředitel rádia mi říkal, že ho projekt napadl ve chvíli, kdy si jeho sedmiletá dcera povídala o mých písničkách se čtyřicetiletým švagrem. Neumím asi říct, čím to je, ale rozhodně mi popularita nevadí.

Představoval jste si to v roce 2015 takhle?
Já už tehdy říkal lidem z vydavatelství, že chci vyprodat O2 arenu. A to bylo na koncertě v roce 2016, kam přišlo 80 lidí a bylo vyprodáno. Roky předtím jsem hrál pro pár lidí nebo pro zvukaře. Doufal jsem, ale určitě jsem tomu tehdy nevěřil. Ale kdo nemá vysoké cíle, ničeho nedosáhne. Takže mety jsem si dával. Hlavně jsem to dělal s radostí.

Už budete dělat jenom muziku?
Už pár let to tak mám, povinností je hodně. IT se už nevěnuji. V práci jsem oficiálně neskončil, ale už jsem tam asi tři roky nebyl. Teď mě živí muzika, a když to nepůjde, budu zase spokojený ajťák.

Hrál jste na akcích i za covidu. Těšíte se na koncerty?
Loňské léto bylo docela plodné na koncerty. Pro mě velké festivaly nejsou tak zásadní. Pro mě je ideální pět set až tisíc lidí. Dělali jsme akce všude možně a bylo to skvělé. Teď by mohlo být v létě něco podobného. Loni na jaře jsem si říkal, že malá pauza je fajn, ale teď po víc než roce musím přiznat, že mi koncerty chybí. Potlesk je nenahraditelný a energie z lidí nezaměnitelná. Je to nejlepší zaměstnání na světě – rozdávat lidem radost a navíc se tím živit.

V osobním životě jste měl ale dost plodný rok...
Sešlo se to hezky. Máme tříměsíčního synka a užíváme si ho. Využili jsme pauzu produktivně. Teď se budu z koncertů těšit domů ještě o to víc.

Loni v létě vám bylo třicet. Znamená to pro vás něco?
Pro mě je to jenom číslo, nicméně je pravda, že jsem zasnoubený, narodilo se nám mimčo, je naplánovaná O2 arena, takže se docela dějí věci. Když se povede O2 arena, možná trochu zvolním, další mety odložíme a budeme se víc bavit muzikou. Co se týče svatby, nutně jsme ji neřešili, letos jich bude hodně odložených. Zbytečně to neodkládáme ani nespěcháme. Někdo nám dával tip, že má naplánovanou svatbu před volbami, což není špatné, to bude ještě vše povolené. Když najdeme hezké místo a termín, může to být třeba zítra.

Po třetí desce často přichází výběrové album. Něco takového nechystáte?
Mně to přišlo vždycky trochu zbytečné, zvlášť když si na Spotify můžu udělat svůj playlist. Nevidím jiný důvod než komerční. Spíš chci dělat zajímavé koncerty a projekty.

Třeba i charitativní? Koho podporujete?
Dlouho jsem hledal dobročinné projekty, ke kterým bych měl blízko. A jsou dva, se kterými jsem se víc spojil. Jeden je Můj nový život, pomáhá dětem s rakovinou. I proto jsme udělali písničku I když jsme plešatý a všechny výdělky z písně jdou na tento projekt. Druhý je Běh pro útulky. Pomáhá útulkům po Praze. Já vždycky na konci videí říkal, že jestli se vám to líbilo, dejte palec a zachráníte mládě někoho. A teď se to plní.

Komentáře

zpět na článek