FAMU oficiálně nominovala váš film Kanya na studentského Oscara. Čekali jste takový úspěch?
AS: Nečekali jsme, že budeme nominováni, protože je náš snímek ze sekce FAMU International. Ale velmi oceňuji přístup FAMU, která nám touto nominací dala šanci na úspěch. Máme z toho samozřejmě velkou radost.
Proč se film jmenuje zrovna Kanya?
AS: Kanya znamená v překladu panna. Většinou se tak v Indii označují dívky, které již měly svou první menstruaci, jsou mladé a připravené na rodinný život. Vzhledem k povaze filmu jsme se proto rozhodli ho právě tak pojmenovat.
Snímek je především o zakořeněných tradicích v indické společnosti. Proč jste se rozhodli právě pro toto téma?
AS: Chtěla jsem vycházet ze svých osobních zkušeností. Když jsem dospívala a poprvé menstruovala, netušila jsem, co to vlastně znamená. Čekal mě ceremoniál, který je důkazem, že je dívka připravená na rodinný život. Já sama jsem ale nechápala, proč bych měla někomu oznamovat, čím mé tělo prochází. Zvlášť když je první menstruace pro dívky poměrně psychicky náročná. Proto jsem se této problematiky chopila a chtěla jsem ji znázornit ve filmu.
Matka hlavní hrdinky ve filmu mluví o menstruaci jako o psím kousnutí. Je v Indii normální, že se matky s dcerami o podobných věcech nebaví?
AS: Ano. Já sama jsem se matky na nic neptala a ona byla ráda, že nemusí nic vysvětlovat. Co se týče psího kousnutí, jde přímo o příběh mojí maminky, která v mládí nevěděla, že ji něco jako menstruace čeká. V Indii je normální, že se žena první čtyři dny menstruace nesmí dotýkat věcí, kterých se dotýkají ostatní. Když bylo mámě deset, musela tak místo babičky vařit. A když se ptala, proč je to nutné, babička jí odvětila tím, že ji pokousal pes a ona se musí zapojit. S historkou se mi matka svěřila den před natáčením a já jsem věděla, že ji musím použít.
Myslíte si, že film osloví i někoho, kdo nezná indické prostředí?
MS: Věřím, že ano. I v české kultuře máme různá náboženství, tradice či předsudky. Já sám jsem vyrůstal v rodině Svědků Jehovových, kteří mají zakázáno přijímat krev. Kvůli lpění na tradicích jeden z mých blízkých dokonce zemřel. Kanya tak podle mě rozhodně není film pouze pro indické publikum. Myslím si, že každý se někdy setkal se stereotypy či tradicemi, ze kterých se musel nebo chtěl nějak vymezit.
Kdy jste začala na snímku pracovat?
AS: Na Kanye jsme začali pracovat na podzim roku 2017, kdy jsem přemýšlela o vlastním projektu. Předtím jsem pracovala na několika českých filmech, protože jsem se chtěla co nejvíc naučit. Necítila jsem se ale umělecky propojená s tématy, na nichž jsem pracovala. Proto jsem se rozhodla pro příběh, který vychází z mé kultury. Zároveň jsem chtěla aplikovat technické znalosti, jež jsem se v Česku naučila.
MS: Příprava probíhala tak, že se natáčelo nejdříve čtyři dny v Indii a pak dalších osm dní v Česku. Já sám jsem se tedy k projektu připojil až tady. Větší část filmu byla ve finále situovaná v Praze, i když to ze záběrů není úplně patrné.
Více o filmu Kanya
|