metro.cz

„Nikdy bych nechtěl malovat obrazy, které by si diváci pletli s obrazy od někoho jiného“

  5:24
Alšova jihočeská galerie připravuje ve výstavních prostorách své Zámecké jízdárny v Hluboké nad Vltavou několik významných výstavních projektů. Jedná se o expozice, které svým obsahem překračují hranice regionu. Mezi ně se nepochybně řadí výstava českého malíře Lubomíra Typlta, která představuje jeho práce z posledního období.

Další 1 fotografie v galerii
Lubomír Typlt | foto: Archiv

Malíře a zároveň člena první české rapové skupiny WWW, ve které se příležitostně věnuje hiphopové muzice, vyzpovídal deník Metro.

Existuje rovnice nebo pojítko mezi malbou a textařinou? Jak nyní vypadá vaše působení v kapele WWW?
Malování a psaní textů pro WWW se na výstavě v Hluboké do jisté míry setkala. Součástí výstavy je i projekce hudebních klipů, které pro tuto skupinu vznikly. Na některých jsem se podílel já, některé vznikly již ve spolupráci s jinými lidmi. Je pro mě určitě velice povzbuzující, když někteří fanoušci naší skupiny se na výstavu jdou podívat, aby viděli, jaké textař WWW maluje obrazy.

Rýsuje se také další deska?
Momentálně s Ondřejem Anděrou, skladatelem a textařem skupiny, společně hledáme cestu k dalšímu albu, ale kdy vyjde, to nemůžeme ještě odhadnout. Každopádně už během měsíce či dvou vyjde na gramofonové desce naše první album Neurobeat. Bude to sběratelská edice.

Postavy na vašich obrazech často tančí. Jak to máte s tancem vy? Chodil jste do tanečních?
Chodil jsem za taneční. Tancovat neumím. Tanec je pro mě ale jako malíře ideální námět, jelikož se v něm dá znázornit pohyb, rychlost, gesto. Upřímně řečeno, nikdy by mě nenapadlo, že se zpodobněním tance budu zabývat. Ale už to, že mohu malovat, jak se při pohybu dívkám vlní šaty, jako ve větru, či jim pohybem vlají vlasy, to všechno jsou dynamické projevy pohybu. Obraz pak má jiný účinek, než když se maluje jen statická situace.

Obraz Noční fúze

Science fiction, klonování a eugenika, psychedelický pohled. To jsou vaše typické motivy. Máte obecně tato témata rád?
Psychedelický pohled mě fascinuje. Maluji rád něco, co je za obrazem. Co ta scéna obrazu v sobě má, ale není to úplně dořečeno. Je na divákovi, aby si obraz domyslel sám ve svojí představivosti. Jsem velice rád, že takto moje aktuální výstava na Hluboké nyní funguje. Každý den nějaký její návštěvník pověsí nějaký obraz z výstavy do svého příběhu na Instagramu. Je vidět, že lidé o těch obrazech přemýšlí. Víc si přát nemohu.

Existuje plátno, které byste s odstupem namaloval znovu, ale jinak?
Občas se k nějakým svým starým motivům vracím. Maluji na profesionální úrovni asi 25 let. Nedělám to ale často, abych se ke starému motivu vracel. Nejsilnější jsou ta plátna, na kterých se hledá něco nového. Předností mých obrazů je ale to, že jsou rozpoznatelné na první pohled. To mi říkají všichni, co moji tvorbu sledují. Už zdálky se pozná, že je to obraz od Typlta. To je důležité.

Nejdůležitější?
Na světě jsou možná miliony malířů. Ne každému z nich se podaří najít si svůj vlastní rukopis. Já osobně to považuji za hodně důležité. Nikdy bych nechtěl malovat obrazy, které by si diváci pletli s obrazy od někoho jiného. To mi připadá krajně trapné. Upřímně je to ostuda a svědčí to jen o tom, že dotyčný malíř se zaměnitelným rukopisem krade u jiných malířů jako straka.

Máte představu, jak by měl vypadat váš další obraz?
Většinou tvořím v sériích. Mám rád, když se obrazy navzájem doplňují. Na Hluboké to funguje dobře, když člověk výstavou projde, těch asi sedmdesát pláten na něj působí jako nějaký sevřený celek. Možná by se to dalo přirovnat k tajuplnému filmu.

Za každým obrazem je vždy nějaký příběh nebo inspirace. Je nějaký, který vám ihned vyvstane na mysli?
Na dějovosti pláten se poměrně pilně pracuje ve fázi přípravných kreseb. Kreslím tak dlouho situace mezi postavami, až se mi podaří zachytit nějaké tajemství. Něco, co už kompozičně vyvolává spoustu otázek i ve mně samém. V mojí tvorbě je několik nosných námětů jako série koček, strojů či RGB barevnosti (červená, zelená, modrá – pozn. redakce). Moje tvorba má vývoj. To už je patrné i v knihách, které o ní vycházejí. Že bych ustrnul v nějaké koleji, se o mně říci nedá.

Kolik pláten zdobí Alšovu jihočeskou galerii a dokdy výstava potrvá?
Výstava není retrospektivou. Jen na ukázku jsem vystavil nejstarší obraz z roku 1998, aby bylo vidět, jakou kontinuitu moje práce sledují a mají. Je to obraz Káry, který jsem maloval ještě na studiích u pana profesora Načeradského. Ale i pro mě je překvapivé vidět, že jsem už tenkrát znal některé principy. Bylo mi 23 let. Na kusy je k vidění více než sedmdesát obrazů. Výstava potrvá do 2. ledna 2022. 

Autor: Filip Jaroševský Metro.cz
zpět na článek