Předpokládal bych, že covid zaplnil vaši čekárnu v centru odvykání. Ale zase tak divoké to není. Proč?
To je pro mě samotnou záhada. Ve Velké Británii je to úplně naopak. Počet kuřáků, kteří vyhledávají léčbu závislosti na tabáku, šel nahoru. Naši kuřáci se možná bojí přijít do nemocnice. Přitom je jasné, že průběh covidu je u kuřáků horší. Mají větší pravděpodobnost, že se ocitnou na jipce, a větší šance, že zemřou, v porovnání s nekuřáky. V některých zemích kvůli covidu asi čtvrtina kuřáků přestala kouřit nebo to omezila. Ale další čtvrtina kouří naopak víc nebo se ke kouření vrátila a polovina si užívá kouření stejně.
Možná přešli na jiné formy nikotinu. Získali pocit, že to škodí méně a také to není tak návykové.
Firmy tlačí na zahřívaný tabák, protože ten také vyrábějí. Na elektronické cigarety ne, naopak se snaží vytvořit dojem, že přístroje na zahřívaný tabák a elektronické cigarety jsou jedno a totéž. Ale nejsou. V elektronické cigaretě není tabák, je tam jen tekutina zahřívaná na něco přes sto stupňů Celsia. Nikotin v ní může, ale nemusí být. Pokud jde o riziko, elektronické cigarety obsahují méně než pět procent toxických látek oproti klasickým cigaretám. Takže jsou významně méně zdraví škodlivé. Ale o žádném z těch výrobků se nedá říci, že by byl zdravý, to je jen čistý vzduch. U zahřívaného tabáku už snížení rizika tak jasné není. Některých toxických látek má méně, jiných ale i víc než kouř cigarety. Některé jsou v zahřívaném tabáku a nejsou v cigaretovém kouři.
Takže kuřáci klasických cigaret mohou mít pocit, že kouří zdravěji a nezávisleji, ne? A nemají důvod k odvykání.
Co se závislosti týká, zejména cigarety na zahřívaný tabák je velice sofistikovaný výrobek a hodně návykový. Méně zapáchá, méně dráždí ke kašli, tedy budí dojem menší škodlivosti. Máme ale řadu pacientů, kteří na něj přešli a mají větší problém se toho zbavit, než měli u cigaret. Zjišťují, že jsou na této formě mnohem závislejší. Užívají ho častěji než předtím cigarety a pochopili, že to není neškodné.
Co obecně uvádějí lidé jako důvod, když se k vám přihlásí?
Zdraví, peníze, pocit závislosti, společenský důvod. Starší se setkávají s tím, že jim jejich děti nechtějí svěřovat vnoučata, když prarodiče kouří, nechodí k nim pes...
Jaká je věková struktura lidí, kteří se u vás pokoušejí přestat kouřit?
Od devíti do devadesáti čtyř, pokud jde o nejmladší a nejstarší zájemce. Průměr je asi čtyřicet let. Ženy a muži půl na půl.
Devítileté dítě. To je dost extrém.
Holčička, přivedli ji rodiče. Nebo dvanáctiletý chlapec, který kouřil od devíti let dvacku denně. Ta holčička taky kolem dvaceti denně. Ta přišla někdy loni v zimě, do léta se ji podařilo přestat. Ale už v srpnu se ozvala, že má strach z toho, až zase začne chodit na podzim do školy, kde je kuřácký kolektiv, že zase podlehne. Což se stalo.
Když se zeptám na úspěšnost, co mi povíte?
My jsme jediné centrum v republice, které má vyhrazenou pro kuřáky plnou pracovní dobu. Jinde jsou to většinou plicní nebo kardiologické kliniky, kde mají vyhrazený jen omezený čas pro kuřáky. A úspěšnost? Musíte si položit otázku, co to vlastně je? V medicíně to znamená nejméně šest měsíců od poslední cigarety. Někdo sem přijde, čeká zázrak, který nemůžeme splnit. Kdo se neléčí a po roce nepřijde, je pro nás statisticky kuřák. Jen ti, kteří rok stále nekouří, jsou úspěšní. To je asi 35 procent po roce. V medicíně není nikdy nic na sto procent. Tohle číslo nevypadá vysoké, ale je to světová špička, máme za to i mezinárodní ocenění. Většina našich pacientů užívá léky, pak je úspěšnost 45 procent. Ti, co léky užívají půl roku, nekouří v 75 procentech.
Mohou se kuřáci ke kouření vrátit i po roce, nebo dokonce později?
Kouřit mohou začít znovu kdykoli, i po delší době, ale už je to méně pravděpodobné. Stres, alkohol, kuřácká společnost. Dřív k recidivě přispívaly kuřácké hospody. To už není. Pacienti to velice oceňují. V současnosti to je například letní grilování s přáteli, kuřácká společnost doma. Pokud někdo pracuje nebo žije s kuřáky, mívá nižší úspěšnost.
Znáte případy, že lidé kvůli kolegům kuřákům změní zaměstnání?
Ano, stává se to. Není to běžné, ale děje se to. Hodně pomáhá, když se člověk pohybuje v prostředí, kde není nic, co cigarety nějak připomíná. Pán si například po odvykání koupil nové auto, protože to jeho staré strašně smrdělo od kouře. Jindy zase kompletně vymalují byt, protože zápach je i ve stěnách. Nebo se přestěhují a v novém bytě už s kouřením nepokračují. To jsou také důvody ke změně.
Často lidé jako důvod, proč kouřit začali, uvádějí stres. Hledali uklidnění. Je to pravda?
Neřekla bych. Ano, na chvíli po zapálení to pomůže. Vyplaví se hormony štěstí, ale jen na pár minut. Taky má kuřák v ruce hračku, ke které odvrátí pozornost od toho pitomce, co ho naštval. Ale změřte si pulz před cigaretou a po ní. Překvapí vás, že během kouření se zvyšuje. To způsobuje masivní vyplavení stresových hormonů. Cigareta tedy stres ve skutečnosti zhoršuje.
Co by měl člověk udělat, aby nesáhl po cigaretě?
Cokoli. O tom mluvíme s pacienty asi dvě hodiny. Aby si našli jinou činnost, měli nějakou drobnost, talisman, který jim cigaretu nahradí. Nedá se to nadiktovat, každý je jiný. Člověk by měl vědět, co bude dělat, když přijde chuť na cigaretu. Ve všech případech, když začne pršet nebo dostanete hlad. Žádná situace by vás neměla překvapit. Mělo by to ale být něco, na co se těší, aby se netrestal dvakrát: nemůže si dát cigaretu, a navíc má dělat ještě něco nepříjemného, například dřepy. Takže dřepy ano, ale jen když to dotyčného baví.
Kouření není zlozvyk, ale závislost na konkrétní látce v cigaretách, na nikotinu
|