Na obálce knihy se hlavní hrdinka Emy schovává za jednou ze soch na Karlově mostě. Kde ještě se příběh odehrává?
Vybral jsem ta nejkouzelnější místa, která znám – Malou Stranu, Staré Město, Petřín či Střelecký ostrov.
Jak důležitou roli hraje v knize samotné město?
Nezastupitelnou – Praha pro mě představuje jednu z hlavních postav a vytváří atmosféru. Můj příběh se ovšem odehrává kdesi na pomezí současného moderního světa a Prahy magické, plné kouzelných bytostí, oživlých legend a záhadných míst.
Jste Pražák? Máte centrum dobře nachozené?
Jsem, a navíc jsem měl to štěstí a mohl studovat na Gymnáziu Jana Nerudy a také na pražské DAMU, takže jsem roky chodil po Malé Straně a po Starém Městě.
Dozvěděl jste se díky psaní o městě něco, co jste do té doby vůbec netušil?
Jednoho dne jsem na Starém Městě objevil kouzelnou uličku, byla tak překrásná, navíc úplně skrytá před davy turistů... Jenže když jsem ji chtěl znovu navštívit, vypařila se, prostě tam najednou nebyla! Až o dost později jsem zjistil, že má na obou koncích branky, které, když jsou zamčené, splynou s okolní zástavbou. Chodil jsem tam jako úplný hlupák a nechápal, kam má ulice zmizela. Mimochodem, jmenuje se Zlatá a budu rád, když si ji lidé najdou nejenom v mé knížce.
Pro koho je kniha určena?
Pro všechny, kteří v sobě mají dětsky zasněnou duši. Je to pohádkový příběh plný slovního humoru, napínavé akce a odkazů na díla a osobnosti, kterých si vážím. Myslím, že věková hranice by se dala stanovit na 7 až 107 let.
Jste znám hlavně jako divadelní herec. Proč jste se rozhodl napsat dětskou knihu?
Splnil jsem si tím svůj sen. Divadlo je živé pouze v okamžiku, kdy stojíte před diváky a hrajete jim. Ale kniha se jednou napíše a zkrátka existuje. Všechno, co jste do ní vložili, může kdykoli znovu ožít, stačí jen, aby se kdokoli začetl.
Kde vás teď na konci roku můžeme vidět na jevišti?
Téměř denně v divadle Spejbla a Hurvínka. Působím tam jako loutkoherec. Činohře se věnuji například v libereckém Divadle F. X. Šaldy.
A co další dětská kniha, neláká vás?
Mnoho let jsem toužil zjistit, zda dokážu něco pořádného napsat. Díky Albatrosu vznikla kniha, ze které mám upřímnou radost, a víc teď nepotřebuji. I když dříve nebo později mě jistě začnou svrbět nápady.