Bohdana Melicherová je praktickou lékařkou ve Vsetíně více než 20 let. Pandemie koronaviru obrátila její pracovní i osobní život naruby. Každý den kromě obvyklé práce s pacienty v ordinaci vyřídí dalších 50 e-mailů a 100 telefonátů. Odpovídá především na dotazy pacientů, kteří onemocněli covidem. „Telefony i e-maily mi umožní komunikovat s více lidmi. Bohužel není reálné ošetřit každý den sto pacientů fyzicky v ordinaci. V čekárně bychom nezvládli oddělit infekční a neinfekční pacienty,“ vysvětluje lékařka.
Dvě šichty denně
Rozhodně to ale neznamená, že léčí pouze virtuálně. Každý nachlazený přijde do ordinace, otestuje se a domů odchází s informací, že s lékařkou bude v kontaktu a v nutném případě jej opakovaně vyšetří. Ať už testování, léčba, nebo očkování proti koronaviru zaberou polovinu její pracovní doby. Ve zbylém čase musí ošetřit pacienty, kteří trpí jinými nemocemi, a také zvládnout spoustu papírování. „Ráno obvykle očkujeme a vyšetřujeme objednané neinfekční pacienty. Současně vyřizuji telefony i e-maily, dělám předoperační vyšetření, vypisuji různé žádanky a podobně. V druhé půli dne přichází pacienti s respiračními nemocemi, přibližně polovina z nich je covid pozitivní. Zveme si je na kontroly, když jsou vysoce rizikoví, domlouváme aplikaci monoklonálních protilátek,“ popisuje svou denní rutinu lékařka. Její pracovní doba nekončí souběžně s ordinačními hodinami a často ani dlouho po nich. Doma na ni přitom čekají třináctiletý syn a manžel, který pracuje jako policista. „Samozřejmě je mi líto, že synovi nemůžu věnovat tolik času, kolik bych chtěla, nebo že nemám napečené cukroví. Ztracený čas vám nikdo nevrátí. Svou práci mám ale stále velmi ráda a věřím, že má smysl. Stejně to vnímá většina mých kolegů. Aktuálně se s covidem potýká přibližně 290 tisíc lidí a 95 procent z nich je v péči pěti tisíc praktiků napříč republikou,“ vypráví lékařka, která je smířená s tím, že stejně jako loni ani letošní Vánoce nebudou ve znamení klidu a rodinné pohody.
Pozitivní na nákupu
Pravidelně cvičí a dbá na zdravý životní styl. I jí ale postupně docházejí síly a přiznává, že jede tzv. na autopilota. „Když se mě můj ‚puberťák‘ zeptá, jak by mi mohl s prací pomoci, dojde mi, že tahle situace není dobrá. To já bych tu měla být pro něj a pomáhat jemu, ne on mně,“ říká. Podpora rodiny i blízkých ji ale v práci motivuje. „Mám velké štěstí na lidi kolem sebe. Třeba na obětavé zdravotní sestry, které by možná dávno změnily práci, ale nechtějí mě v tom nechat. Já chci zase podpořit ostatní kolegy v ordinacích a nemocnicích. Myslím, že celý systém stojí na vzájemné kolegialitě,“ popisuje lékařka. Váží si i všech ohleduplných pacientů, kteří chápou náročnou práci lékařů. Ne každý ale bere pandemickou situaci zodpovědně. „Před pár dny jsem otestovala jednoho pacienta jako pozitivního na koronavirus a nařídila jsem mu standardní 14denní izolaci. Odpoledne ho ale sestřička potkala, jak nakupuje v supermarketu. V takových chvílích cítíte obrovský pocit zmaru,“ říká unaveně.