metro.cz

Větší foto
Dan Dudarec | foto: Kateřina Fialová

„Kdyby mi někdo před lety řekl, že budeme vydávat jazz, od srdce bych se zasmál“

  6:36
Znáte Minority Records? České vydavatelství loni oslavilo čtvrt století života. Nejdřív vydávali hardcore, nyní je instituce vedená Danem Dudarcem respektovaná coby label vydávající sofistikované desky na hranicích jazzu, elektroniky i klasiky. A když píšeme desky, myslíme i vinyly. O stavu tuzemského hudebního průmyslu jsme si povídali právě se šéfem Danem.

Minority je respektovanou, nebál bych se říct ikonou hudební scény. Kdy mělo nejvíc namále?
Díky za příznivá a pochvalná slova. Pokud mě paměť neklame, nejtěžším obdobím v jeho historii byl přelom tisíciletí, během něhož spadly prodeje CD nosičů na minimum a masivní návrat vinylu, tak jak jej nyní zažíváme již několik let, byl v té době v nedohlednu a v podstatě málo pravděpodobný. Byla to obtížná doba pro každého hudebního vydavatele, kdy se novinky většinově poslouchaly z vypálených CD-R s okopírovanými obaly.

A jaký byl vůbec nejlepší moment v jeho historii?
Nejlepším momentem se dá nazvat každý z takových, kdy mnou obdivovaný umělec souhlasí s nabídkou spolupráce a vydáním nové nahrávky pod Minority Records.

Na která jména jste nejvíc hrdý?
Tak trochu navážu na předchozí odpověď. Každý z umělců byl v dané době velkým přínosem pro vydavatelství a obohacením jeho katalogu, ať už šlo o zahraniční umělce, jakými jsou Stephan Mathieu, Sylvain Chauveau, Giuseppe Ielasi, Hidden Orchestra, nebo z domácích jmen například Zabelov Group, Manon Meurt, DVA, Khoiba či Floex a Beata Hlavenková.

To je docela odklon od hardcoru, se kterým jste v roce 1996 začínal?
To určitě ano, je ale nutné nahlížet na rozvíjející se potřebu hledání nových a zajímavých hudebních forem v širších souvislostech u člověka, který žije hudbou a svým vydavatelstvím každodenně. Pro vaši představu, aktuálně přemýšlím nad realizací nahrávky sólového klavíru k vydání v roce 2023 v jednom akusticky nádherném koncertním sále švýcarského rozhlasu a výhledově mě láká pro vydavatelství i nahrávka symfonického orchestru.

Co by řekl Daniel v roce 1996, kdyby mu někdo řekl, že bude vydávat jazz a sofistikovanou hudbu?
Nevěřil by tomu ani za mák a od srdce by se zasmál.

Jak se Minority Records nyní daří v zahraničí?
Již delší dobu platí to, že více než osmdesát procent nákladu většiny titulů rozeberou zájemci a prodejci v zahraničí. Potěšujícím faktem je i to, že se někteří z nich vrací s dalším nově vydaným albem a obrací tak svou pozornost i k jiným umělcům, což pomáhá šířit českou hudbu od Japonska po Spojené státy, kam by se jinak stěží dostávala. Nicméně vydavatelství nemá nasmlouvaného žádného globálního distributora fyzických nosičů, a tak jejich prodeje v zahraničí zajišťuje jen několik málo e-shopů. Naopak je tomu v Čechách a na Slovensku, kde distribuci titulů vydavatelství zajišťuje Supraphon.

Jak těžké je dostat českou desku třeba do Anglie?
To je takřka nemyslitelné. Aby bylo možné českou nahrávku prodávat a promovat v Anglii, musel by o ni projevit zájem některý z tamějších vydavatelů a podpořit tak nejen její vydání, zajištění distribuce, ale i zaplatit promo kampaň, to z ekonomického pohledu nedává smysl. V katalogu jsou však zastoupeni i tři angličtí umělci, Eddie Stevens, Tom Hodge a Hidden Orchestra, jejichž alba si cestu k ostrovním fanouškům přes můj e-shop našla.

Fenomén vinyl je tedy opět kult. Kolik nyní vydáváte vinylů?
V loňském roce jsem připravil k vydání čtyři nová alba a dvě reedice již vyprodaných herních soundtracků Floexe, jež se dolisovávají pravidelně. Z nových vinylů šlo jmenovitě o alba Žijutě a soundtrack k filmu Zátopek od Beaty Hlavenkové, hudební doprovod k počítačové hře Papetura od Floexe, filmový soundtrack Je Suis Karl od Toma Hodge s Floexem. K opětovné oblibě vinylových alb se vážou i neustále se prodlužující dodací lhůty z lisoven, kdy nejsou výjimkou ani termíny okolo jedenácti měsíců.

Máte doma vinyly, vedle svých vlastních? Kolik?
Nepovažuji se za velkého sběratele vinylů, má sbírka jich čítá několik desítek kusů a jde převážně o edice ze sedmdesátek, přičemž nejvíce si cením původních vinylových edic vydavatelství ECM a z poslední doby například krásné reedice alba Take Ten Paula Desmonda na Speakers Corner Records, lisovaného z původních matric. Aktuální boom vinylů s sebou bohužel nese i kolísavou kvalitu výlisků, a tak se snažím, pokud se rozhodnu pro vinylový nosič, pořizovat si nahrávky lisované u společností, jakými jsou Pallas v Německu či Record Industry v Holandsku, kde stále kladou velký důraz na výstupní kontrolu vlastní práce. K ideálním nákupům vinylů doporučuji zajít do Ambient.cz nebo Phono.cz, kam sám nejraději za novinkami chodím.

Co chystáte na tento rok?
Připravuji k vydání limitovanou vinylovou edici jednoho ze starších herních soundtracků ke hře z dílny Amanita Design a album Davida Pomahače Neviditelný. Bohužel další plánované počiny jsem nucen z důvodu nedostatku volných kapacit v lisovně přesunout k vydání až na rok 2023. Ke zpoždění došlo také u plánovaných křtů desek Žijutě Beaty Hlavenkové a soundtracků Papetura a Je Suis Karl Floexe, proto se na jaře tohoto roku chystám a těším i na ně. 

Komentáře

zpět na článek