Říká se, že šachový sport na pandemii vydělal. Souhlasíte?
Podle mého názoru to takto říci nelze. Otázku peněz z pohledu vrcholového šachu nedokážu zhodnotit a z hlediska fungování běžného šachového oddílu k žádnému většímu ekonomickému přínosu nedošlo.
Oproti jiným sportovcům ale mohli šachisté alespoň utéci do on-line světa, ne?
To samozřejmě ano, ale živou hru tím nelze nahradit. A dvojnásob to platí u dětí. Při klasickém turnaji dochází k navazování přátelství a děti se rovněž naučí mnohem lépe ovládat šachovou psychologii.
Například?
Mohou třeba z výrazu soupeře či jeho chování zkoušet odhadnout, zda zahrál dobrý, či špatný tah. Zároveň se musí naučit ovládat samy sebe, aby naopak z jejich chování něco nepřečetl soupeř. Některým dětem dokonce on-line hra v šachovém rozvoji může škodit, třeba mému staršímu synovi, kterému je devět let, trenér on-line šachy úplně zakázal.
Byla i dlouhá sociální izolace malých hráčů důvodem, proč jste se rozhodl uspořádat vlastní cyklus dětských turnajů?
Byl to ten hlavní důvod – děti v roce 2020 a 2021 neměly moc možností setkávat se na turnajích.
Můžete chystanou akci krátce představit?
Jedná se o sérii čtyř turnajů OAZA AKROP OPEN pro děti do 14 let. Hrát se bude v prostorách našeho oddílu SK OAZA Praha v Krči. První turnaj bude – pokud epidemie dovolí – 22. ledna a cyklus vyvrcholí v říjnu.
Mohou se přihlásit i hráči „z ulice“?
Ano, turnaje jsou určeny pro všechny děti, tedy iproneregistrované hráče.
Jste připraven – pokud se zhorší epidemická situace – odehrát část série on-line, nebo by to nedávalo smysl?
O téhle možnosti jsme neuvažovali, snad jen v opravdu kritické situaci. Spíš by přicházelo v úvahu posunutí některého z turnajů na jiný termín.
Při hraní on-line lze za pomoci techniky snadno podvádět. Jak často k tomu podle vás dochází a lze podvod prokázat?
Myslím si, že se to děje pouze minimálně. Určitou kontrolu, zda člověk nehraje s pomocí počítače, zajišťují již samotné platformy, na nichž se on-line turnaje hrají. Ty automaticky vyhodnocují tahy hráče, a pokud podle jejich výpočtu dojde k tomu, že někdo hraje nad svoji výkonnost, tak ho označí. Na druhou stranu tohle se však může stát také při živém turnaji – existuje případ, kdy byl šachový velmistr přistižen v průběhu zápasu na toaletě, kde měl v chytrém telefonu svoji partii.
Zmínil jste vašeho devítiletého syna. V jakém věku dát dítě na šachy?
Na to nelze jednoznačně odpovědět – záleží na vyspělosti dítěte. Myslím však, že nejdříve ve čtyřech letech. Trénink takto malých dětí probíhá velmi specificky, neboť neudrží pozornost. Já přihlásil oba syny na šachy ve čtyřech letech.
Předpokládám, že horní hranice neexistuje.
Přesně tak, začít lze v každém věku. Asi před třemi roky mě například oslovil jeden primář z Ústřední vojenské nemocnice, že sice šachy moc neumí, ale že by je rád hrál. Obstojně se je v oddílu naučil, a i když dnes již soutěžně nehraje, může se stále měřit s leckterým šachistou.
Mohou k vám přivést rodiče dítě jen na zkoušku?
Ano, pokud má dítě zájem chodit na šachy, může přijít na několik tréninků a až následně se rozmyslet, zda se chce stát členem oddílu. Rodiče opravdu malých dětí mohou být též u tréninku přítomni.
Kolik takových oddílů nyní v hlavním městě funguje?
V Praze je zhruba třicet šachových oddílů, z nich ale jen třetina se zabývá i výchovou mládeže.
Vy jste ve stejném oddílu v polovině osmdesátých let se závodním šachem začínal. Změnila se od té doby nějak zásadně příprava mládeže?
De facto se toho moc nezměnilo. Vždy museli existovat nadšenci, kteří se ve svém volném čase věnovali trénování a organizování šachů. Ke hře stále stačí stejné figurky, šachovnice a hodiny. Určitý posun – zejména v individuální přípravě – však samozřejmě přinesly počítače.
Jak probíhá šachový trénink těch nejmladších hráčů?
Vždy samozřejmě záleží na věku konkrétního dítěte ana úrovni šachisty. S výjimkou opravdu malých dětí je trénink totožný s tréninkem dospělých. U těch nejmenších je ho nutné pojmout formou hry.
Jak jsou na tom české děti ve srovnání se zahraničím?
Dobře, dokonce máme jedenáctiletého hráče, který je mezi vrstevníky nejlepší na světě.
Ptám se i proto, že v mnoha zemích jsou šachy součástí školní výuky. U nás ale ne.
Ano, povinným předmětem jsou šachy asi ve třiceti zemích. V Česku sice ne, nicméně již několik let existuje projekt Šachy do škol, jehož cílem je zavedení našeho sportu do vyučování. Šachy formou hry rozvíjejí mentální schopnosti dětí, jejich osobnost i dovednosti. Nicméně já osobně nejsem zastáncem povinné výuky. Šachy jsou přece jen stále hra, která má přinášet radost, a ne stres z toho, zda se ji naučím, či nikoli.