metro.cz

Další 2 fotografie v galerii
Vojtěch Dárvík Máca | foto: Archiv V. D. Mácy

Nad Kyjevem se vznáší hrozná síla termobarických zbraní

  18:17
Deník Metro se spojil s fotoreportérem Vojtěchem Dárvíkem Mácou. Fotil uprchlickou krizi v roce 2014, dramata syrského konfliktu, Černobyl. Nyní se nachází ve válečné zóně na Ukrajině.

Zastihli jsme vás v jihoukrajinském Mariupolu, kam jste přiletěl v neděli 20. února. Čtyři dny poté spustila Putinova vojska invazi...
Mé první dny byly klidné, dělal jsem reportáž o nejstarší škole v Mariupolu, lidé ještě fungovali vesměs normálně. Byly otevřené restaurace, kavárny, veřejné kluziště. Ve čtvrtek se rozeběhlo masivní ostřelování města. Já měl zázemí v centrální západní čtvrti, tam to bylo vesměs bezpečné, fotit jsem jezdil do východního předměstí na Levobřežní distrikt, kam dopadaly i rakety a kde probíhala největší část ostřelování včetně toho salvovými raketami Grad. Lidé začali hekticky vybírat peníze z bankomatů, do pozdních nočních hodin se u nich tvořily velké fronty, snažili se také vykoupit vše potřebné z lékáren a potraviny z nákupních center.

Vloudila se panika?
S panikou a zoufalostí jsem se nesetkal nikde, oni přece jenom už něco stejného zažili v roce 2014, tedy myslím, že věděli, co je čeká. V hlavě mi uvízla jedna situace, kdy stojím na ulici asi dvě hodiny po dopadu několika raket, fotím ohořelá auta, hořící plynovou přípojku a vystřílené paneláky s rozbitými okny do sedmého patra a všimnu si, že v jednom z nižších přízemních pater je v okně paní, která kyblíkem vyhazuje střepy a úlomky ze svého bytu ven. Prováděla to koncentrovaně, odhodlaně a s jakousi samozřejmostí, jako když vytíráte podlahu. Ale v tom obličeji nebyl náznak rezignace, zlomení, nebo zoufalosti. S touhle neuvěřitelnou hrdostí a houževnatostí „jít dál“ jsem se už setkal dříve a je obdivuhodná až nepochopitelná.

Vnímáte rozdíly mezi reakcemi ruskojazyčných Ukrajinců a Ukrajinců hovořících ukrajinsky?
Ano, to určitě. Vzhledem k tomu, že na Ukrajinu jezdím léta a byl jsem na stejném místě i vloni, mohu říct, že toto se změnilo. Už je prostě lepší říkat „dyakuyu“ místo „spasibo“, stejně jako namísto „do svidáňja“ se loučit „do pobachennya“. Tyhle rozdíly jsem třeba ještě vloni nikde od Kyjeva po Mariupol nazaznamenal. Samozřejmě neumím tak dobře rusky a ukrajinsky, abych mohl poskytnout větší sondu do problematiky, ale toto je v ulicích v komunikaci s lidmi zřejmé. Před pár dny jsem byl svědkem, jak ukrajinská vojenská hlídka rozpoznala malou rusky hovořící skupinu mladých mužů a velmi rychle s namířenými samopaly je zadrželi a kontrolovali. Přímo nějakou nenávistnou brutalitu mezi oběma národy, kdy by se lidé stříleli přímo na ulici mezi sebou jen na základě jazykových a národnostních rozdílů, jsem zatím neviděl. Bohužel k tomu s narůstajícím vyčerpáním z konfliktu určitě také dojde.

Jak Ukrajinci vnímají své představitele v čele s prezidentem Zelenským?Silně pozitivně, i v zahraničí se píše a mluví o tom, že se zrodil lídr světového formátu. Myslím, že k tomu přispívá i Zelenského věk, přece jenom prezident šedesátník, nebo dokonce sedmdesátník na vozíku, by takto energicky s neprůstřelnou vestou k občanům nepromlouval a nemělo by to ten silný mobilizační efekt. Lidé ať prezidentovi, nebo starostovi Kyjeva Kličkovi, či ministrovi obrany Reznikovovi věří. Hlavně proto, že oni zde zůstali a neutekli, že jdou sami příkladem a vzorem bojovat do první linie. To dodává Ukrajincům ohromnou energii a odhodlání vydržet.

Co vše očekáváte od nejbližších dnů?
To jen stěží odhadovat, nicméně mám pár scénářů, které jsou možná pravděpodobné. Putin potřebuje dát svým vojákům pocit, že dosáhli nějaké mety, že dobyli nějakou kótu, zároveň nemůže konflikt protahovat. Čeho se všichni obávají, je použití termobarických zbraní v Kyjevě. Vytváří drtivou tlakovou vlnu. Ony sice mají relativně malý dostřel, takže se musí dostat velmi blízko k městu, ale kdyby se to povedlo, tak je ve hře opravdu decimující zničení Kyjeva, jehož následky můžou být rozhodující. Nedělám si iluze, že konflikt z ničeho nic utichne a Rusko se začne stahovat, na to je ješitnost některých vládců příliš veliká. Putin nemůže prohrát, nemůže prohrát minimálně před svým vlastním lidem. Je otázka, co způsobí nové sankce, odstřižení od systému SWIFT a zmrazení ruských rezerv. Buď Rusko Ukrajinu rychle dobyje, nebo se Ukrajina ubrání a Rusko finančně vyčerpá, nebo se může stát, že se vzepřou samotní Rusové, až na ně dolehne tíha sankcí, ale to může trvat přespříliš dlouho.

Komentáře

zpět na článek