metro.cz

Povodně, pandemie, ale také konflikty. Lidstvo v tlaku dostává nápady

  17:18
Proč si můžeme kupovat levnou konfekci a nemusíme šít u krejčího? Po 1. světové válce řešily velké oděvní továrny, co dál, když přestal být hlad po uniformách. Velké dějinné události urychlují naše vynalézání a flexibilitu víc než dost.
Na jih směřující střechy jsou ideální pro fotovoltaiku. | foto: Metro.cz

Čím budeme topit bez ruského zemního plynu a omezených dodávek jejich ropy? Kdekdo se nyní předhání v radách, jak nahradit to či ono, jak si poradit s vysokými cenami paliv, tepla a vůbec všeho, co zdražuje. Každá krize, živelní pohroma či epidemie vyvolává nejen obavy, ale také lidskou vynalézavost. V tlaku dokážou lidé přicházet s nouzovými řešeními, které se časem osvědčí.

Bioodpadky už pamatují naši předkové
Jestliže nyní propagujeme ve velkém hnědé biokontejnery, měli bychom vědět, že pouze „objevujeme Ameriku“. Jak ukázal během minulého víkendu jeden z dílů dokumentů Hledání ztraceného času, protektorátní filmové týdeníky nabádaly obyvatelstvo, aby veškeré nespotřebované odřezky a zbytky z kuchyně shromažďovali do speciálních beden. Ty se pak rozvážely chovatelům prasat, kteří jimi krmili zvířata.

Tehdejší odborníci pečlivě spočítali, kolik metráků zbytků dokáže vyprodukovat tolik a tolik vepřového tuku. Mezi mnoho válečných náhrad za regulérní potraviny nebo jiné výrobky, které dodnes přetrvaly a jsou z nich vlastně moderní potraviny a věci, patří například margarín či alternativní paliva. Některé náhražky naštěstí válečné časy nepřežily, třeba umělý med musel v lepších časech opět ustoupit tomu opravdovému.

Málokdo si uvědomí, že tolik propagované zdravé pečivo v podobě vícezrnných chlebů má svůj původ v letech prvního světového válečného konfliktu. Nedostatek pšeničné mouky, která se využívala především v zásobování armádních pekáren, způsobil, že chleby pro civilisty musely obsahovat minimálně dvacet procent pšeničné černé mouky, stejné množství žitné a třicet procent ječné mouky. Povinných bylo i dvacet procent brambor a kukuřičné mouky.

Jablečné chipsy a také ovocný čaj
Zdražující potraviny nyní nutí nejen české hospodyně přemýšlet nad tím, co vhodí do bioodpadu a co mohou ještě zpracovat. Zatímco naši prarodiče například využívali kvůli nedostatku pravého čaje vlastnoručně vyrobené náhražky, my si jimi můžeme zpestřit jídelníček, i když nás k tomu nedostatek v obchodech nenutí.

„Odkrojené slupky z ovoce a zeleniny mohou nasušené či jinak zpracované sloužit jako domácí limonáda nebo jako ovocný čaj,“ radí Jaroslav Neuman, který má v internetovém obchodě Košík na starosti právě ovoce a zeleninu. Jinou možností je také smíchat odkrojky ze zeleniny s olejem a kořením a v troubě přeměnit na domácí chipsy.

Kotle jsou na střeše, vítr na balkoně
Přemýšlet nás učí také přírodní kalamity. Velké záplavy v roce 2002 přinutily architekty přeorat umístění technologií ve stavbách, které mohou být postiženy velkou vodou. Například veškeré technické zázemí, třeba plynové kotle, se přesunulo z přízemí nebo sklepů do vyšších pater, případně na střechy. Firmy už také nemívají archivy ve sklepě nebo v přízemí.

Odborníci také stále častěji doporučují přirozený způsob sušení prádla a oblečení na balkonech. Kvůli úspoře elektřiny. I když v minibytech novostaveb se leckde bez sušičky obejít nelze. 

Alternativy

  • Usušené banánové slupky využijte na hnojení pokojových rostlin.
  • Boom elektrovoltaiky, solárních panelů pro ohřev vody, vyvolalo jak loňské skokové zdražení elektřiny a plynu, tak i nebezpečí, že se Evropa ocitne bez ruských energií.
  • Sójové maso není nic nového. Párky z této mouky vymyslel už Konrád Adenauer, první kancléř Spolkové republiky Německo.
  • Rok 1959 je rokem vzniku nejslavnější československé potravinové náhražky. V rámci výzkumného úkolu na využití odpadového kofeinu z pražení kávy vznikl dodnes oblíbený nápoj Kofola. Druhá verze však hovoří o tom, že Kofola měla nahradit „imperialistické“ ikony Coca-Colu a Pepsi-Colu a další kolové nápoje. Základní sirup se vyráběl ve farmaceutickém závodě, na vzniku se totiž podílel vystudovaný lékárník. Kofola se už tehdy vyráběla v různých chuťových variantách.
Autor: Pavel Hrabica Metro.cz
zpět na článek