Co je na romské kultuře jedinečné?
Je nespoutaná, vždy dáváme kus sebe. Je skvělá ve schopnosti improvizovat, nikdy není ošizená a vždy je tam stoprocentní srdce. Při hraní nemyslíme na nic jiného, jsme tady a teď a užíváme si to. Problémů a starostí máme všichni hodně, ale nesmíme brát život jako drama. Vaše dramata nikdo z třetího patra nevidí, nejsou tak velká. Život pořád nabízí dost prostoru pro to si ho užívat a nemít špatné svědomí.
Jaký bude letošní ročník Khamora?
Bude to nabitá párty, která startuje už tuto neděli na Gauči na výstavišti v Holešovicích, kde zahrají kapely Imperio a Connection, se kterou zpívá Erika Fečová.
Čím je festival výjimečný?
Za 24 let, co festival existuje, kolem něj vznikla skvělá komunita lidí, kteří se tam potkali, seznámili se, někteří se dokonce vzali a mají rodiny. Díky Khamoru se potkávaly a společně pařily obě kultury, tak doufám, že dorazí i neromské publikum a společně si to užijeme.
Na co se nejvíc těšíte?
Lákadel je hodně, těším se na romské amatérské divadlo Trajo z Rokycan, které vzniklo v rámci našeho projektu Gendal’ipen, který podporuje mladé romské umělce. Hodně emocionální bude vystoupení ukrajinských Romů Teatr Romans, kteří před válkou utekli z Kyjeva. Těším se také na silné ženské hlasy, protože přesahem Khamora je emancipace.
Jak ženám pomáháte?
Snažíme se romské ženy podporovat, aby se v klasické patriarchální rodině nebály prosadit a studovat. Výjimečné je, že ženy, které prožily většinu života ve stylu vařím, peru, si dnes dodělávají řidičáky, střední školy, sedí v zastupitelstvu, je to obrovská proměna, kterou jejich chlapi museli akceptovat. Naučili se vážit si své ženy ještě úplně jinak.
Čím se zabývá Slovo 21?
Řešíme dvě velká témata. Integraci cizinců, takže se nás týká rusko-ukrajinský konflikt. Další jsou romské projekty, tím nejznámějším je pražský festival Khamoro.
Co pro uprchlíky děláte?
Snažíme se rozklíčovat, co můžeme pro ukrajinské Romy udělat. Často nemají ani základní potřeby, takže děláme třeba humanitární sbírky a snažíme se pomáhat, jak můžeme. Jejich množství je ale tak velké, že postarat se o všechny bohužel není v silách žádné české neziskovky. Jsem rád, že se i stát snaží přijít na to, co dělat.