Pár dní domlouvání a už jsem vstupovala do areálu společně s Jakubem Hláskem, který se o historii kladenských hutí zajímá. Stal se tak jedním z mých průvodců.
„Továrna byla založena v roce 1889 jakožto závod zaměřený na výrobu speciálních ušlechtilých ocelí,“ říká na úvod Hlásek.
Továrna prosperovala a zanedlouho její sláva překročila hranice tehdejšího státu. „Světovou známost ji přinesla zejména první nerezová ocel vyvinutá právě zde na Kladně,“ dodává Hlásek.
Zápustkové kování
Oceli Poldi nacházely uplatnění ve všech průmyslových odvětvích, kde byly kladeny zvýšené jakostní požadavky. Od revoluce a následné privatizace Poldi dlouhodobě upadá a mnoho provozů již zcela zaniklo. Zápustková kovárna je však ukázkou takového, který se podařilo dále rozvíjet.
Elektronika na překážku
Při vstupu do provozu s obdivem pozorujeme partu chlapů, kteří působí, že se pro tuto práci narodili. A já obratem zalituji, že jsem veškerou elektroniku nenechala doma. Bez zvonění telefonu totiž skoro zapomenete, v jakém století se nacházíte.
V kovárně nás přivítal ředitel společnosti Vladimír Neckař, který nás s celým procesem seznamuje. „Materiál kupujeme mimo jiné z nedaleké válcovny Třineckých Železáren na Dříni, což svého času bylo v rámci Poldovky“ vysvětluje Neckař.
V kovárně se používají stroje z minulého století.
Materiál je válcovaná ocel zpravidla čtvercového průřezu, která se nejdříve „nakrájí“ na určité délky podle váhy výsledného výkovku. Nasekaná ocel se vkládá do ohřívací plynové pece a zahřívá se na kovací teplotu, která je asi 1250 stupňů Celsia.
„Ohřátá hmota se musí nejdříve přiblížit tvaru zápustky. Říká se tomu předkování a používá se k tomu klasický buchar pro volné kování, u některých výrobků je zapotřebí materiál ještě naohýbat,“ popisuje Neckař.
Tímhle procesem hmota následně trochu vychladne a vkládá se pak znovu do pece. „Následně se přechází k samotnému zápustkovému kování, což se tu dělá na protiběžných bucharech,“ doplňuje Neckař.
Poté se odstřihne přebytečný materiál. Po vychladnutí se výkovky čistí v tryskacím stroji, takzvaném tryskači, hrubě upravují broušením a podle požadavků zákazníka dále obrábějí. Zápustky si v kladenské kovárně vyrábí sami dle požadavku zákazníka.
„Zákazník obdrží několik návrhů včetně 3D modelů a po schválení se vytvoří kovová forma – zápustka,“ líčí Neckař. Formy se po nějaké době opotřebují, a je potřeba je upravovat nebo dokonce zhotovit novou, což se provádí na náklady společnosti PBK. Momentálně v kovárně najdete asi 350 aktivních zápustek.
Z Brna do Kladna
Společnost První brněnská kovárna alias PBK vznikla v roce 1996 v Brně, kde funguje menší kovárna, jež ková výrobky od půl kila do pěti kil. Kvůli rozšíření působnosti začala společnost spolupracovat s libeňskou kovárnou, která se ale později dostala do insolvence. V roce 2002 společnost zakoupila bývalou ZK1 Poldi Kladno, kde na historických strojích kove od pěti do sto šedesáti kilo.
„Jedná se o dvě samostatné společnosti – Kladno a Brno, které spolu však úzce spolupracují. Tak velký rozsah kování je pro nás samozřejmě výhodou,“ uzavírá pro Metro Neckař.