Technicky vzato jde o první halloweenský speciál od Marvel Studios. A asi nejde o příliš velký spoiler, když napíšu, že jde také o první marvelovský počin určený pro malé obrazovky, ve kterém se na obrazovkách objevuje komiksová postava Man-Thing. Adaptace komiksu Werewolf by Night, který pochází ze sedmdesátých let, mohla dopadnout všelijak.
Snímek se však k velkému překvapení mnoha fandů nejen vydal cestou pocty klasickým hororovým snímkům ze třicátých let minulého století, ale také se příjemně vyvedl. Nesměl proto chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Černobílá pecka
Vlkodlak: Noční lovec má sympatických padesát tři minut, je kompletně černobílý a spoléhá se na pár věcí. Praktické i digitální efekty, originální stylizaci, a také na marvelovské poměry obří porci brutality, které na správných místech špikuje pomrky a humorem. Na režijní sesli se posadil oceňovaný skladatel filmových melodií Michael Giacchino (Ztraceni, Válka o planetu opic, Star Trek), a jak se ukazuje, nespadl z ní nejen díky kamarádství s šéfem Marvelu Kevinem Feigem.
Ve filmu se objeví i komiksová postava Man-Thing.
Jeho režijní debut je navíc plnohodnotnou součástí marvelovského vesmíru, takzvaného MCU. Není proto divu, že po úspěšném uvedení snímku na Disney+ lítaly v Marvelu vzduchem špunty od šáňa.
Vlkodlak: Noční lovec
I pro čtrnáctileté
Mnoho diváků si po či přímo při nakoukávání Vlkodlaka nejspíš přálo, aby měl trochu delší stopáž. Já bych se osobně přimlouval i za odvážnější pojetí. Nejsem totiž moc velký fanda černobílé stylizace, a ač je Vlkodlak: Noční lovec příjemné koukání s poměrně originálním xichtem, je mi jasné, že tu tmavý obraz slouží kromě odkazů na klasické horory z šuplíku takzvaného MonsterVerse také smířlivému ratingu.
Obálka původního komiksu
Ten je mimochodem stanoven podobně jako u jiných marvelovských serošů, tedy na TV-14. Jinými slovy, není vhodný pro děti pod čtrnáct let. To by bylo u opravdového hororu přinejmenším podivné.
Hlavní role se zhostil Gael García Bernal.
První vlaštovka
Co si budeme povídat, ve výsledku je marvelovské vlkodlačí dobrodružství hlavně přímočará blbinka se sympatickými postavami. Nejsem jistě sám, kdo doufá, že se Marvel bude cestou podobných milých experimentů vydávat častěji. Někoho možná zarazí, že Vlkodlak, podobně jako jiné marvelovské počiny, i v případě avizovaného hororu opět sází na absurdní humor. Je ale opět otázkou, zda je tahle hra na jistotu vlastně špatně. Mě tentokrát neuráží.
Vlkodlak: Noční lovec
|