„Začneme v Lucerně 18. a 19. listopadu a pak pojedeme šňůru šedesáti koncertů,“ těší se kytarista a zpěvák Petr Janda na první vystoupení, která jsou beznadějně vyprodaná.
„Poslední koncert nejspíš uděláme v O2 areně za rok,“ rozmýšlí Janda. Živou hudbou oslavy teprve začínají. „Pro fanoušky je toho nachystáno opravdu hodně,“ slibuje baskytarista a zpěvák Milan Broum. „Kromě výročních koncertů vyjde nová kniha, exkluzivní soubor pěti vinylů, speciální bankovka, známky, dokončuje se film Olgy Malířové Špátové o Petru Jandovi a Olympiku, který by měl mít premiéru příští rok,“ vyjmenovává Broum.
Ale to není zdaleka vše. „Také jsme před časem nahráli novou verzi písně Vlak, co nikde nestaví, což je motto výročních koncertů, a natočili k ní moc hezký videoklip,“ přidává klávesista Pavel Březina. „Pod vánočním stromečkem by se měl objevit také zpěvník 60 nejúspěšnějších písní kapely Olympic. Je toho víc než dost a myslím, že se naši fanoušci mají opravdu na co těšit,“ doplňuje Březina.
Do minulosti
Více než půl století hrají, skládají a baví lidi. Je však něco, co by členové kapely změnili, kdyby se mohli vrátit zpátky v čase?
„Možná bych si některé věci víc užíval v tom okamžiku. Člověk se pořád žene dopředu, pořád něco plánuje, pořád se na něco chystá a někdy mu uteče běžná radost z věcí, které právě probíhají,“ přemýšlí bubeník Martin Vajgl. „Myslím, že poslední dobou se to ale učím vnímat a užívat si to,“ uvádí Vajgl.
„Nikdy jsem o tom nepřemýšlel,“ přiznává Janda. „Jistě by se něco našlo, ale stejně se s tím nedá už nic dělat a já se v takových věcech nehrabu. Stalo se, stalo, a hotovo. Jsem člověk budoucna a nerad se hrabu v minulosti,“ vysvětluje Janda.
Jak na uplynulé roky vzpomíná Broum? „Věřím na osud, takže myslím, že co se mělo stát, tak se stalo,“ věří Broum. Podobně naladěný je i nejnovější člen kapely Březina. „Věřím, že všechno, co se mi v životě přihodilo, dobré i zlé, mělo svůj význam. Díky tomu, co jsem prožil, jsem tam, kde jsem, a proto bych ve svém životě nic zásadního neměnil,“ říká klávesista.
Na začátek
Na co ze své bohaté kariéry hudebníci rádi vzpomínají? „Docela rád vzpomínám na své úplné začátky, kdy jsem nastoupil k Olympiku a vše pro mě bylo nové. Natáčení nových desek, vystupování v televizi, cestování,“ vypráví Broum. Stejně naladěný je i Janda. „Rád vzpomínám na začátek kariéry. Všechno bylo nové, měli jsme jasný cíl a hodně zkoušeli. Navíc nám bylo něco málo přes dvacet let,“ líčí Janda.
Pro Březinu, který sestavu doplnil roku 2020, byl nejsilnější zážitek, když na koncertě bývalé kapely slyšel publikum zpívat své písně. „Je to opravdu zvláštní pocit, když si doma něco složíte a pak to slyšíte na koncertě, z rádií. Tento zážitek se nikdy neomrzí,“ popisuje klávesista.
Zážitkem jsou pro kapelu také samotná vystoupení. „Každý z koncertů má svou neopakovatelnou atmosféru, ale určitě jsou vždycky něčím pozoruhodné právě ty výroční koncerty,“ vysvětluje Vajgl. „Naposledy to například byl v roce 2017 skvělý výroční koncert k 55 letům v O2 areně,“ připomíná si hezké prožitky Vajgl.
A jaké písně hraje Olympic nejraději? „Pořád mám hodně rád Otázky, ale Dynamit nemusím,“ přiznává Janda. „Hraju rád všechny, ale pokud musím říci jeden název, tak Pálím tvář,“ říká Březina.