Jak byste popsala vaši tvorbu, kterou mohou lidé slyšet na desce Korzetiér?
Všechny moje písně vznikají spontánně. Při tvorbě těch, které jsou na albu Korzetiér, jsem neměla žádnou původní vizi, jak by měly znít. Prostě sednu k harmonice a ono to nějak přijde. Melodie i moje nejupřímnější texty. Občas vznikají vtipné situace, kdy mi táta, který je hudebně vzdělaný, dokonce můj dědeček Svatopluk Havelka byl hudební skladatel, říká: To je hezké, jak jsi tam použila akord fis dim a já na to: Co? Kde? Z hudební teorie totiž znám jen základy a mnohdy neumím pojmenovat typ akordu, který použiji. Šansony, které tvořím, vypovídají o mých prožitcích, zážitcích, ale snažím se je zahalovat do metafor. Koncertuji jen sama s harmonikou, a tak i desku jsem chtěla mít jednoduchou, co se týče aranží. Občas mi pomáhá dobarvit zvuk basista či kytarista, ale většinu zpívám jen s harmonikou.
Je harmonika v tvorbě omezující, co se týče rozmanitosti písní?
Určitě ne, je tam naopak spousta možností. Ne tedy zvukových, protože moje stará, milovaná harmonika má jen dva zvukové rejstříky, ale dá se na ní zahrát prakticky všechno. Omezena jsem spíš jen já sama, protože moje znalost hudební teorie je dosti chatrná. Ale snažím se učit a rozvíjet se, chodím na hodiny akordeonu k Michalu Mihokovi, jehož nástroj v jedné z písní na desce také zazní.
Zmínila jste metafory, které v textech používáte. Pomáhá vám to se s tématy lépe vyrovnat, když do nich dostanete přenesený význam nebo specifický, někdy až cynický humor?
Skládání neberu jako terapii ani jako vyrovnávaní se s něčím. To, jaký humor nebo nadsázku v mých textech vnímáte, je moje přirozenost. Není to záměr nebo nedejbože póza. Ráda vážné situace shazuji i v běžném životě. Ne vždycky ale přijde první text písně. Někdy vznikne dřív melodie. Také se stává, že mě výsledek nebaví, a takové písničky házím do koše. Píseň Morda měla taky původně skončit v koši, a teď má u lidí úspěch.
Kromě vlastních zážitků promítáte do textů třeba i příběhy jiných lidí?
Občas do textů vkládám útržky z příběhů jiných lidí, jež mě zasáhnou. Ale většinou jsou to příběhy, které jsme prožila nebo prožívám.
Vaším vzorem je Radůza. Máte ještě nějaké další?
U nás pro mě byla vždycky zásadním vzorem Radůza, ale ve světě jich mám spoustu. Například Amy Winehouse nebo Norah Jones. Jsou žánrově úplně jinde, ale otevřenost a upřímnost jejich textů mi byly také velkou inspirací.
Šanson si většina lidí spojí s Francií, vy ráda jezdíte do Španělska, a přijde mi, že jste dostala do písní vliv z této země, je to tak?
Harmonika je často spojovaná s Francií, přitom má obrovskou tradici také v Latinské Americe, například v Chile, Argentině, Mexiku, dokonce i v Brazílii, takže se hodně inspiruji žánry Jižní Ameriky. Neskládám texty ve španělštině nebo ve francouzštině, ale na koncertech občas zazpívám nějakou mexickou rancheru, argentinské tango nebo francouzský šanson. Na albu mám pak píseň Sevilla, která je pro změnu inspirovaná flamenkem a je takovou ódou na toto město.
Když jsem viděl na videu, jak hrajete písně naživo, je to velký rozdíl, než když jsem poslouchal jen audio. Najednou je vidět, s jakým výrazem zpíváte. Je tedy lepší vyrazit na koncert?
Nahrávka a živé vystoupení jsou dva různé žánry. Ano, myslím, že moje koncerty můžou mít pro posluchače přidanou hodnotu, že písně uvádím a dávám je do souvislostí. Na Boskovickém festivalu mě dokonce do programu uvedli jako Rozálie – koncert/stand-up. Nejlepší je přijít v pátek do La Fabriky, kde proběhne křest, a pak si album koupit.
Chcete dál kombinovat skládání písniček a koncertování s hraním v divadle?
Divadlo mě baví, ale jak vždycky říkám, herečka nejsem a příliš velké herecké ambice nemám. Nejvíc bych se teď ale chtěla věnovat koncertům s harmonikou, to je mi nejbližší a cítím se v tom svá a svobodná.
Křest desky bude v magické datum
|