Znáte tato módní pravidla? Bílá končí v září, svetr se sobem noste po adventu

Vánoční svetry vytahuje ze skříní mnoho z nás každý rok. Svetr ale nemusíte využít jen ke stromečku. Směle ho lze nosit už o pár týdnů dříve, a to nejen na doma. Kdy tak ale přesně učinit? Existuje na to nepsané módní pravidlo. Svetr se svátečním motivem stromečku, soba či dárků je nejvhodnější obléknout nejdříve o prvním adventu. Tedy již tuto neděli.

Zlato a stříbro pospolu
V případě vánočních svetrů je dodržení „adventního pravidla“ ještě poměrně logické. O oblékání je ale mezi lidmi rozšířeno také množství nejrůznějších dogmat, pravidel a mýtů, které jsou již dávno přežité. Typickým příkladem budiž ještě donedávna hodně šířené dogma, že se k sobě nehodí zlato a stříbro. Nespočet šperkařských firem přitom již mnoho let nabízí výrobky, které oba dva cenné kovy kombinují v jednom. Nejinak je tomu u hodinářských firem.

Pravdou nicméně zůstává, že pro kombinování zlaté a stříbrné barvy u oblečení je nutný velký cit. Pokud si člověk není jistý, je lepší vždy zůstat jen u jedné z těchto barev. V tomto případě tak pravidlo částečně platí i v současnosti.

Bílá jen do Svátku práce
Další pravidlo, které bývá zakořeněné spíše mezi Kanaďany či Američany, je nenošení bílé barvy po začátku září. Stejně jako v Česku se totiž v těchto zemích slaví Svátek práce. Nepřipadá však na 1. května, jako je tomu u nás, ale na první pondělí v měsíci září. Takzvaný Labor či Labour Day lidem v USA i Kanadě připomíná, že již neformálně končí léto a následující den začíná školní docházka. A také že se od tohoto dne až do jara nemá nosit bílá barva.

Jak toto podivné pravidlo vzniklo? Podle historiků bylo cíleně vytvořeno, aby oddělilo staré peněžní elity od těch nových. Jednoduše řečeno, pro ty, kteří měli peníze a mohli opustit město během teplejších měsíců, byla bílá považována za oblečení na dovolenou. Dnes je toto pravidlo pochopitelně přežitek. Pokud jej někdo dodržuje, většinou tak činí proto, aby si v podzimních či zimních mrazivých plískavicích nezašpinil například bílé kalhoty či boty.

Černá a hnědá
Buď jednu, nebo druhou. Ale nikdy ne obě dohromady. Slyšely jste podobnou fámu o spojení černé a hnědé? Já jsem jí věřil velkou část svého života. Je to ale opět otázkou citu. Nejsnadněji se s černou kombinují světlejší odstíny hnědé. Vzniká totiž největší kontrast. Tmavší hnědá může být poměrně riskantní. Nyní je hodně trendy čokoládový odstín. S černou ale funguje většinou jen tehdy, když se zvolí kontrastní textura látky či materiál obecně.

Horizontální pruhy zkracují a rozšiřují
Proužkové pravidlo je naopak mezi Čechy zakořeněné pořádně hluboko. Mnoho lidí se bojí nosit horizontální pruhy proto, že mají strach, že postavu zkrátí a opticky naopak rozšíří. Varování před nechtěným optickým klamem slyšelo mnoho z nás třeba od svých matek, babiček či třeba krejčových ze staré školy. Je to nesmysl. V současné době s tímto mýtem nesouhlasí přední návrháři ani módní influenceři. Není totiž proužek jako proužek. Rozšiřují pouze široké vodorovné pruhy, ale jsou-li tenčí a více položené u sebe, podobný efekt nevzniká. Ošidné to může být i se svislými pruhy. Ty sluší spíš rovnějším postavám s malými rozdíly v siluetě.

Všechno sladit
Už dávno není třeba, aby barva pásku vždy odpovídala botám, rukavicím, šátku, klobouku a podobně. Jde rovněž o dávný přežitek. Módní experti radí nosit i doplňky, které k sobě vizuálně na první dobrou nepasují. Musí ale dohromady dávat smysl a být alespoň trochu ze stejného těsta.

Malé ženy nesmějí to, vysoké zase ono
Hodně pseudopravidel se vyloženě vztahuje k ženské postavě. Respektive k tomu, co si daný „typ ženy“ může či nemůže obléct. Malé ženy by například podle jednoho mýtu správně neměly nosit dlouhé šaty. Měly by prý raději vsadit na krátké šaty, aby jim opticky prodloužily nohy. Toto tvrzení však podle módních expertů nikdy neplatilo a neplatí. Malá postava může dobře zafungovat v dlouhých upnutých šatech nebo sukních. Vhodné vyšší boty jsou pochopitelně velkou výhodou.

Ani vysoké ženy to však nemají tak jednoduché. Mnohé z nich od dětství slýchají, že by podle bontonu neměli nosit podpatky. Faktem ale je, že vysoká žena ani v nízkých balerínách svou výšku příliš nezakryje. Pokud si vezme pár centimetrů vysoké podpatky, maximálně ji mírně zvýrazní. O tom, že podpatky prodlužují nohy a některé ženy v nich chodí přitažlivěji než třeba v teniskách, není asi třeba diskutovat.

Módní etiketa. Existují i pravidla, která se dodržovat rozhodně vyplatí Spousta českých mužů neřeší, jakým způsobem se obléká. Téměř každý dělá řadu zbytečných a hloupých chyb. Jedním z nejčastějších přečinů je napěchovaná peněženka. Když jdete do společnosti, není potřeba mít u sebe všechny doklady, vizitky, platební karty, kartičky zdravotních pojišťoven, fotky příbuzných či průkazku do fitcentra. Podobně rozšířený nešvar jsou také příliš dlouhé rukávy košil, svetrů nebo mikin. Pak to vypadá, jako by dotyční nosili oblečení po tátovi či starším bráchovi. Pokud nemáte nekonfekční postavu, nechte si rukávy zkrátit. Stojí to pár korun. Totéž platí u délky nohavic kalhot. Troufám si tvrdit, že víc než půlka českých mužů vůbec neví, jak mají být dlouhé. Přitom stačí si nechat poradit od prodavačky. Mnoho českých mužů také stále nosí takzvané skinny jeansy. Tyto hodně upnuté kalhoty volí někteří proto, že se jim líbí i nadále. Trend netrend. Většina je ale nosí spíše z lenosti. Jednoduše si je před lety, kdy byly krátce v módě, koupili a chtějí je donosit. V kalhotách štíhlého střihu slim či třeba regular by se přitom možná cítili lépe. O tom, že by lépe vypadali, není ve většině případů pochyb. Mnoho mužů také nepozná rozdíl mezi formální a neformální košilí. Je to přitom jednoduché. Formální košile by například nikdy neměla mít propínací límeček a kapsičky. Ty snesou třeba „flanelky“.