Vašemu dědovi by letos v prosinci bylo 135 let, zemřel v roce 1957. Vy jste jej minul o tři roky, ale jak na něj vzpomínala vaše maminka Alena?
O dědovi mi maminka často vyprávěla. Vzpomínala na něj jako na nejbližšího člověka, když v důsledku tragické smrti mladší sestry, která zemřela při náletu spojenců na Prahu v roce 1945, a maminky, zůstali sami. Byl nesmírně skromný, laskavý a velmi pracovitý člověk, ale především to byl její malířský vzor.
Ano, vždyť vaše maminka v uměleckém odkazu pokračovala. Dokonce probíhá výstava jejích obrazů, je to tak?
Ano, naše rodina ve spolupráci s Galerií Vyšehrad připravila výstavu s názvem Hvězda Aleny Ladové, která potrvá až do 8. ledna. Bude to její výstava v Praze po téměř padesáti letech a doufáme, že bude úspěšná.
Vy jste nikdy nemaloval? Zkoušel jste to?
Ne, mohu jen potvrdit a všichni známí to vědí, že se tato otázka pravidelně nabízí a já ji opravdu nemám rád.
Tak se nezlobte, ale úplně se ten dotaz nabízí.
Krátce řečeno, malířský talent jsem nezdědil. Obvykle na tomto místě uvádím, jak se na základní škole všichni snažili a nakonec jsem vždy na vysvědčení oproti jinak hezkým známkám dostával z kreslení dvojku, jak jsem na gymnáziu byl zařazen automaticky na výtvarnou výchovu, i když jsem toužil navštěvovat hudebku, ke které jsem měl podstatně blíže.
Co vaši tři synové, nemají umělecké sklony?
Pokud vím, tak nejstarší, který žije prakticky celý život v USA, nikoliv, mladší dva synové se rovněž v tomto směru již neprojevují. Mají ale k umění velmi blízko, provozují ladovský e-shop a spravují mimo jiné naše webové stránky. Jejich účast je nezastupitelná, co já dělám ještě postaru, tak oni moderně.
Výzdoba Centra Černý Most včetně Ladovské vesničky je celkem velká akce, co všechno jste na ni museli připravit?
Tato velká akce se připravovala delší dobu, já jsem se s paní Janou Sommerovou podílel na vizuálu akce, výtvarném řešení a výběru motivů Josefa Lady, vhodných pro toto vánočně-zimní představení. Synové Martin a Viktor svojí firmou zajistili produkty Josefa Lady pro různé soutěže a dárkové předměty.
Existuje vůbec ještě něco, co vás na díle vašeho děda může překvapit a co veřejnost neviděla?
Neustále mě překvapuje rozsah jeho díla. Stále se objevují nové obrazy a ilustrace. Například v průběhu druhé světové války, když byl na indexu, maloval často kvůli obživě, a tak jsou ještě mezi lidmi díla, která dosud nejsou laické i odborné veřejnosti známa a můžeme je celkem pravidelně vidět a obdivovat na různých aukcích.
Spravovat dílo malíře musí být zajímavá činnost, co všechno to obnáší?
Vnímám tuto práci především jako závazek vůči mým předkům. Obnáší především uzavírání licenčních smluv na užití díla, kde je potřeba vážit, aby dílo bylo prezentováno důstojně. Dále se zabývám, s velkou pomocí mých synů, správou archivu, soupisem děl včetně jejich prezentace na internetu. Spolupracuji s galeriemi, knihovnami, s Památníkem Josefa Lady a jeho dcery Aleny v Hrusicích, s mikroregionem Ladův kraj.
Stane se někdy, že se na vás obrátí majitelé nějakého obrazu vašeho dědy třeba kvůli určení pravosti?
Ano, často se na mě obracejí majitelé děl se žádostmi o určení pravosti. K tomuto se v rámci svých znalostí rád kladně vyjadřuji, zvláště když se jedná o dílo již někde například vystavené, reprodukované anebo se dá díky všem známkám, detailům či zpracováním označit za pravé. Bohužel každý rok se mně dostanou do rukou díla, která lze označit za víceméně podezřelý padělek v podstatě okamžitě.
Práva na užití díla Josefa Lady vyprší 70 let po jeho odchodu, tedy v roce 2027, co to pro vás bude znamenat?
Bude to znamenat, že se o jeho dílo a odkaz budeme starat co nejlépe dále, v rámci existujících zákonů. A práva na dílo maminky Aleny vyprší v roce 2062 a to už se bude jistě týkat mých potomků.
Vnímáte Vánoce stejně jako váš děda?
Jistě uznáte, že to není možné, protože svět je již bohudík a také bohužel jinde. Já mám čas předvánoční spojený především se zvýšeným zájmem o dílo Josefa a Aleny, a tedy spojený s intenzivní prací. Svátky Vánoc mám rád a záleží na každém, jak si je uspořádá, zda dá přednost konzumu před nostalgií.
A máte nějaké rodinné zvyky?
Pokud jde o naše rodinné zvyky, na začátku zimy umístím věneček na bustu Josefa Lady v jeho pražském bydlišti v Ladově ulici a vždy mám radost, když tam loňský věnec ještě naleznu. Večer před Štědrým dnem zdobím živý stromek, druhý den odpoledne jdeme na tradiční procházku s našimi přáteli většinou kolem Pražského hradu, letos se aktuálně vypravíme na výstavu Aleny Ladové na Vyšehrad. K večeři máme hovězí polévku, bramborový salát a řízek. Nejvíce se pak těšíme na další den vánoční, kdy se sejdeme s dětmi a vnoučky.
Malířské geny jste tedy nepodědil, ale řekněte nám něco o sobě.
Jsem fanoušek rockové muziky, zejména z období 1965 až 1975, samozřejmě s pozdějšími výjimkami, stálý návštěvník zápasů Sparty od sedmdesátých let, aktivní fotbalista, ale už jen ve čtvrtek v tělocvičně, milovník české kuchyně, piva a doufám i pozorný manžel, chápající otec a laskavý dědeček.
Ladova vesnička
|