Kdyby byla Danuše Nerudová pověrčivá, jako centrum očekávání by si jistě nevybrala pražský Mánes. Tam se totiž usídlil před pěti lety volební tým Michala Horáčka, který nakonec v boji o Pražský hrad vyhořel a skončil v poli poražených, ač do souboje nalil miliony svých vlastních peněz. Stejný osud potkal i jedinou ženu z osmičky soupeřících. Ale ani zásada, že se „vítězný tým nemění“, v tomto případě místo, všude neplatila. Marek Hilšer očekával výsledky ve stejných prostorách na Smíchově jako před pěti lety a nakonec musel přiznat smutnou porážku.
Karel Diviš si zvolil k setkání s přáteli a podporovateli příjemný vnitroblokový klub v Holešovicích. Dominovaly mu jeho plakáty, neformální uspořádání prostoru i nábytek. U vchodu stačilo říct, že jste novinář nebo pozvaný host, nikdo nekontroloval identitu. Zatímco ve velkých štábech olepili každého příchozího náramky a visačkami kvůli identifikaci, že není špion.
O selfie byl zájem všude. Karel Diviš byl v jednom kole.
Rozprostřeni po Praze
Bývalý rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima zvolil Letenský zámeček. Hostů se tady sešlo méně než v jiných štábech, zámeček navíc není hipsterské doupě, ale spíš místo pro kravaťáky. Muže, který nakonec skončil na konci startovního pole, přijel ale podpořit například Jiří Pitín, jedno z posledních přeživších lidických dětí.
Pavel Fischer očekával výsledky v Oettingenském paláci na Malé Straně, kousek od Senátu. Ve stejné ulici, kde sídlí například ministerstvo financí. K dispozici tu byly tři nevelké kancelářské místnosti. Vedle politiků, kteří přišli senátora podpořit, tu byly nepřehlédnutelné tváře rodinných příslušníků. Ti i napodruhé představovali významnou skupinu volebního týmu.
Bojovalo se také pivem.
Petr Pavel zabydlel svůj „generální štáb“ v byznysovém prostoru v Salvátorské ulici pár kroků od Pařížské. Špatná volba to nebyla. Mediálních štábů tu bylo, podobně jako u Nerudové a Babiše, znatelně víc než u ostatních uchazečů. Členité a relativně menší prostory ale i vizuálně poskytovaly pocit, že o generála je obrovský zájem.
Andrej Babiš očekával výsledky již tradičně na Chodově, ve velkém sále bývalého centra pohybové medicíny. Také tady nezůstal v tiskovém středisku jediný volný stůl, ale vysoký strop sálu a rozměry „tělocvičny“ tlumily na první pohled pocity, že i tady jsou masy novinářů. Co ale bylo nepřehlédnutelné, byla skutečnost, že až na pár světlých výjimek je dominantní barvou mediálního oblékání černá. Jak by řekl Cimrman: nuda, nuda, šeď, šeď…
Andrej Babiš čeká na přímý přenos televize.
Na jídle se šetřilo
V galerijních prostorách Mánesu na dohled od Národního divadla vládla vpodvečer už klidná atmosféra. Věkově to tady bylo spíše jako na srazu středoškoláků, protože pro Danuši Nerudovou pracovala v kampani výrazně tato věková kategorie. Takže se tu sice také „pařilo“, ale už ne moc vesele, a především nealkoholicky. Diskžokejský pult, který by pravděpodobně roztáčel vinyly při oslavách postupu do druhého kola, už čekal na sbalení.
Centrum pohybové medicíny, tady sídlil Babišův štáb.
V porovnání s prezidentskou volbou v roce 2018 bylo znát, že pokud se letos na něčem šetřilo, byly to například billboardy, ale také občerstvení ve štábech. Před pěti lety, i dlouho do večera, ve většině štábů stoly jídlem a pitím relativně přetékaly. Tentokrát se po setmění už spíše luxovalo, co kde zbylo. Za stejné peníze jako v roce 2018 se toho letos už tolik pořídit nedalo.