metro.cz

Větší foto
Prezident dramatik. | foto: MAFRA

Prezident jako velmi dobrý kšeft. Ovšem také pro ty druhé

  17:58
Spisovatelé, právníci, ekonomové, ale také dělníci, profesionální revolucionáři či vojáci. Tyto a další profese měli ve svých životopisech naši prezidenti.

Zřejmě nejúporněji protlačoval spisovatelské povolání na veřejnosti druhý „dělnický“ prezident, jak ho titulovala komunistická ideologie, Antonín Zápotocký.

Prezident povinné školní četby
Do psaní se pustil až po válce, kdy se stal odborovým bossem, premiérem a posléze také prezidentem. Rád se obklopoval literáty všeho druhu, samozřejmě těmi, kteří vyznávali stejnou politickou víru. Předmětem jeho literární činnosti byl boj proti kapitalismu, ale zabrousil i do dětského světa. Jeho díla byla součástí povinné školní četby až do roku 1989. Navíc byla některá jeho díla přenesena na plátno, takže se zařadil i mezi filmové tvůrce.

Naproti tomu úplně první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk je vnímaný spíše skrze jiného spisovatele, Karla Čapka, a to přes Hovory s TGM. Ale jak Masaryk profesor, tak i Masaryk prezident napsal desítky knížek, desítky rozsáhlých esejí a dalších publikací, nepočítaně zásadních příspěvků k filozofii, politice i sociologii. Proslul i jako odpůrce hilsneriády, kdy se postavil proti obvinění mladíka v Polné, jehož označili za pachatele sadistické rituální vraždy.

Dramatik, disident, politik a zase dramatik
Od původní profese přes Hrad k původní práci se vrátil Václav Havel. Popularitu si jako tvůrce divadelních her získal už v 60. letech 20. století. Jako disident a samozřejmě i v době prezidentování se prosadil se svou tvorbou i v cizině. Po téměř čtrnácti letech ve funkci hlavy státu se opět vrhl na psaní her. Nebylo to ovšem vždy jednoduché, protože žádostí o rozhovory, psaní komentářů a schůzky měl v poprezidentské éře víc než v prezidentské. „Bylo to až k pláči odmítat třeba New York Times, protože prezident chtěl psát hru a neměl na článek čas,“ vzpomínal jeho tajemník Martin Vidlák.

Knihy jako reklama a zdroj bohatství
Studium dcery na soukromé škole pomohlo Miloši Zemanovi ufinancovat vydání knihy Jak jsem se mýlil v politice. Vzpomínky měly více skandální pověst než obsah, tehdejší „důchodce z Vysočiny“ se omezil spíše na dehonestaci svých bývalých kolegů z vlády, parlamentu nebo sociální demokracie. Což ještě umocnil ve volném pokračování o vzestupu a pádu sociální demokracie.

Že se dá na prezidentech vydělávat, aniž by měli na díle jakoukoliv zásluhu a podíl, to dokázalo například paperbackové vydání Zpověď tajemníka. Miloš Rýc, bývalý psychiatr a osobní tajemník prezidentského páru, popisuje své zážitky, především s Havlovou druhou manželkou Dagmar. Fiktivní, ale údajně reálný příběh vztahu s prezidentem popsala v Tajné knize i spisovatelka Irena Obermannová.

Komentáře

zpět na článek