„Bohudík nejsem ekonom ani tělem, ani duší! Účetnictví rozumím asi jako astronomii a daňové přiznání ovládám tak skvěle, že si ho radši sám nedělám. Čmáranice, umělecká tvorba a v poslední době i podcasty je to, co mě provází světem,“ říká pro deník Metro Bican, jehož živý podcast se dostal v minulém roce mezi pět procent těch nejsdílenějších. Alespoň podle statistik Spotify.
Není mnoho českých umělců, jejichž malby a ilustrace se dostaly na oblečení korporací jako Puma. Máte na to nějaký recept?
Je to splněný sen, díky kterému svou tvorbu můžu šířit dál za hranice všech pomalovaných pláten a skicáků. A že jich je! Jsem neskonale vděčný, že se Puma rozhodla spojit právě se mnou a mohli jsme za poslední tři roky představit hned dvě kolekce se společnou DNA a upcyklingem. Jmenují se My děti ze stanice 2020 a Horská dráha. V byznysovém světě se nejedná o standardní model, aby se velká korporace rozhodla pro podobné kolekce, o to unikátnější naše propojení je.
Je to tedy o talentu, či byznysových schopnostech?
Věřím, že základem je láska k tvorbě a nebojácnost, která doslova kolaboraci přináší. Zmiňuji nebojácnost i z toho důvodu, že ne všechny projekty vám spadnou do klína, a občas je nutné, abyste první krok udělal vy. Sice o sobě tvrdím, že rozhodně nejsem ekonom, ale byznysový duch je nedílnou součástí, kterou nezapřu. Na světě je přes osm miliard talentovaných lidí a každý z nich je skvělý v něčem jiném, nebojte se o sobě dát vědět. Konkurence je veliká a dosáhnout podobných projektů může úplně každý. Stačí mít sny, zdokonalovat se a jít si za těmi nejšílenějšími. A snažit se dělat to, co vás naplňuje.
Kdy se ve vás poprvé začala probouzet kreativita?
Moje srdce tlouklo pro umění už od mých prvních kroků. Rád jsem se se skicákem a tužkou uzavíral do svého světa, ve kterém jsem dokázal tvořit. A nic se nezměnilo. Přesun plošné tvorby do módního provedení byla dlouhá cesta. Myšlenka aplikace rukopisu mé tvorby na předměty v rámci značky thejbcollection mi do života přišla až po maturitě. Přemýšlel jsem nad tím, jak obtisknout kromě maleb také příběhy, které tvoří nekonečné pouto mezi motivem a myšlenkou. Jaká škoda, když obraz visí jen nad sofa!
A to vám bylo málo...
Našel jsem způsob, díky kterému bude možné jej nechat žít svým životem mezi větší skupinou lidí. Těch, kteří s ním budou souznít a udělají z něj část svého zevnějšku. Jeden z prvních produktů odkazoval na bibli a náhled na víru jako takovou. A taky na podstatu víry v sebe sama, nejen v chrám z cihel.
Samostatnou kapitolou jsou vaše podcasty. Popište čtenářům deníku Metro, o čem tyhle dva formáty jsou.
Kouzlo audiotvorby jsem díky podcastu objevil v červnu 2020. Potkávám zajímavé lidi, tvořím s nimi nové projekty a seděl jsem face to face s osobami, jež jsem měl nutkání vyzpovídat. Na pracovní schůzce je nezdvořilé do morku kosti zjišťovat, kde se stal první přešlap nebo na kolik projekt vlastně vyšel. Jakmile se však zapne červené tlačítko, meze se nekladou. Hlavní myšlenkou mého podcastu je představit osudy, nápady a inspiraci, která lidem proudí v žilách a mnohdy se to na první poslech nemusí projevit. Stačí pár minut a dostaneme se mnohdy k tomu, co by uši smrtelníka raději vůbec neslyšely. Po více než 70 epizodách jsem uspořádal i pět podcastů živě, na které můžete dorazit i vy.
Kdy a kam?
Další podcastová talk show se bude konat už 28. dubna v industriálním areálu Pragovky.
Jaké jste měl zatím hosty? A podle čeho vybíráte?
Nejen umění, ale i výběr hostů a koncept otázek se mnohdy odvíjí od múzy. Je potřeba otevřít oči a vidět plný plyn, který do věcí dávají, a tím pádem i předávají skrz nahrávku, kterou uveřejním na streamovacích platformách. Není nic jednoduššího než díky sociálním sítím hosta kontaktovat s pozváním. Jako tomu bylo u většiny z oněch sedmdesáti hostů, ať už u týmu Danuše Nerudové, Lény Brauner, nebo Čestmíra Strakatého, či Marsella Bendiga.
Loni se titul dostal mezi pět procent nejsdílenějších podcastů. V čem je unikátnost, kterou ostatní na Spotify oceňují?
Do podcastů vkládám obrovské úsilí a radost, kterou z každé vydané epizody mám, je nepopsatelná. O to víc, když za ni sklidíte i ovoce, v tomto případě poslechovost – statistiku, díky níž jsem se dostal mezi pět procent nejsdílenějších. Nemohu mluvit za posluchače, ale troufám si říct, že unikátnost tkví v rozmanitosti spektra hostů a témat. Odborné publikace o atomové fyzice a daňovém přiznání u mě sice nečekejte, ale témat je opravdu hodně.
Co dalšího chystáte?
Poslední týdny pracuji na nové kolekci, která je inspirovaná mou cestou do Asie. Drop neboli kolekce s limitovaným počtem kusů bude zaměřena na upcykling výběrových kousků z lokálních second handů. Doplněná o skici i přímou aplikaci tahů štětců. Na produktech se budou prolínat osudy a příběhy, které si zaslouží svůj spotlight. Dříve mě při tvorbě nových produktů mrzelo, kolik faktorů nepříjemně ovlivňuje celý proces. Udržitelné materiály jsou mnohonásobně dražší a nikdy stoprocentně nevíte, zda s nimi bylo opravdu nakládáno tak, jak výrobce uvádí. I z toho důvodu miluji práci s již existujícím materiálem, kterému drobnými úpravami můžeme dát zcela nový nádech a život.
Znám umělce, kteří se marně snaží prosadit. Něco jim chybí. Co byste jim poradil?
A není prosazení se životní úděl každého z nás? Co vlastně doopravdy znamená prosadit se? Sám o to pořád usiluji. Poradil bych jim však dál tvořit dnem i nocí, nebát se oslovovat, a hlavně ukazovat to, na čem pracují. Ukaž, co děláš! V historii lidstva nebylo nikdy jednodušší napsat osobě, ke které vzhlížíte, nebo naopak o sobě, co děláte. Nevzdávejte to, jednou to vyjde. Anebo taky ne.