Ruzyně, to nejsou jenom oceloví ptáci. Ochranu vzlétajících a přistávajících letadel tady zajišťují také živí opeřenci. Pětice místních sokolníků má k dispozici deset dravců, mezi nimi sokoly, orly, jestřáby a Harrisova káňata. Metod na plašení jiných ptáků, kteří mohou letadla ohrozit, je ale víc. K „plašícímu arzenálu“ patří psi (pointeři, němečtí drátosrstí i krátkosrstí ohaři), dělobuchy nebo další akustické vychytávky. Vše je v souladu s moderními trendy, na které pražské letiště přešlo v roce 1982. Do té doby se najímali myslivci, kteří ptáky - vetřelce zaháněli střelbou.
Dva roky výcviku mohou přijít vniveč, když se dravec zraní
„Nastoupil jsem sem ve dvaaosmdesátém a dostal za úkol zkombinovat více metod, abychom šli s moderním trendem. Ve světě se používalo, a dosud používá, sokolnictví,“ říká šéf ruzyňských sokolníků Jan Marek. Každý ze sokolníků má na starost dva dravce, každý druh se hodí pro něco jiného. Například sokol loví ptáky letící nad letištěm. Ty buď zabije, ale bohatě stačí, když je jen zaplaší.
Největší „potížisté“ jsou podle Jana Marka racci, holubi, havrani, ale také jiní dravci, jako jsou káňata či poštolky. Na poslední dva jmenované druhy se nasazují výhradně orli. Deset dravců je prý na velikost letiště zcela dostačující. Občas je ale nutné zařídit novou krev. „Když dravci loví jako v přírodě, tak máme i ztráty. Pták se může zranit, narazit do drátěnky v plotu. Nebo když dravec ztratí výkon, tak ho prodáme nebo dáme do různých vzdělávacích programů pro děti,“ říká Marek, podle kterého základní výcvik - tak aby se dravec vrátil k sokolníkovi, trvá asi dva měsíce. Aby dosáhl na profesionální úroveň, trvá to další dva roky.
Přílet státníka nehraje roli, chránit musí všechny letadla
Dravci, kteří dohlížejí na bezpečnost na ruzyňském letišti
Lze říct, kdy sokolníci mívají nejvytíženější období roku? „Paradoxně bych řekl, že čím větší vítr, mlha a déšť, tím více se ptáci začínají vyskytovat na letištní ploše,“ říká Marek. Anebo když se po teple prudce ochladí. Hmyz se totiž stahuje na vyhřátou betonovou dráhu, a za nimi ptáci.
Bývá v zimě větší klid? „To určitě ne. Největší problémy máme od února do dubna, kdy ptáci nejvíce táhnou. A pak od června do října. Pak sem zase přiletí ptáci ze severu – takže je to věčný boj,“ dodává. Nabízí se otázka. Když se čeká přílet velevýznamného státníka, v pohotovosti na letišti bývají desítky elitních policistů a ostřelovačů, také armáda nasadí radary a protivzdušnou obranu, jsou pak i sokolníci více ve střehu? „Máme napilno pořád. Nemůžeme rozlišovat, pořád musíme mít plochu čistou,“ říká šéfsokolník Marek.
Sokolník musí být multitalent
Pětice ruzyňských sokolníků pracuje na nepřetržité směny, pracuje se od svítání do západu slunce. „V zimě děláme od šesti do šesti. Jak se dny prodlužují, tak jeden člověk dělá od pěti ráno do pěti odpoledne, další od devíti do 21 hodin, a natahujeme to, jak jde den,“ přibližuje Marek pracovní dobu svých lidí. Jak sám říká, i po čtyřiatřiceti letech ho práce stále baví, je mu totiž zároveň koníčkem. Přesto taková práce občas někoho semele. „Vyměnili se tu lidé. Je zajímavé, že když sem nastoupí člověk, který se sokolnictví věnuje jako amatér a pak tady do toho spadne, začne to být jiné, náročné,“ říká.
Práce je hodně, a letištní plocha, kterou sokolníci zabezpečují je ohromná. K dispozici také mají dva teréňáky, každý najede za den asi 300 kilometrů. Podle Jana Marka se lidé do jeho týmu hlásí. Jaké jsou vůbec požadavky na tuto pracovní pozici? „Středoškolské vzdělání, nejlépe obor zootechnik, lesnictví nebo myslivost, pak musí mít sokolnické zkoušky, aby dravce dokázal ovládat, lovecký lístek a zkušenosti s kynologií,“ vypočítává. Jak ale dodává, tým je v současné době ustálen.