Učení ani nemocí neuniknou. Jak to chodí v motolské škole?

Pokud by to totiž jeho zdravotní stav umožňoval, namísto odpočinku od školy a učení by si i v nemocnici musel opakovat matematiku, češtinu a cizí jazyky. V případě dlouhodobého pobytu by v motolské škole neunikl ani většině ostatních předmětů, které zná ze své kmenové školy.

To samé se ale týká i dětí nižšího věku. Ve skutečnosti totiž škola při motolské nemocnici, která tu sídlí od začátku 70. let, bere pod svou výchovu děti od dvou do patnácti let. Vedle základní školy tak zahrnuje i mateřskou a zvláštní školu.

O výuku dětí a zpříjemnění jejich pobytu v nemocnici se stará dvaadvacet speciálních pedagogů a vychovatelů, kteří se dětem věnují nejen u lůžka, ale i v hernách a speciálních třídách. Kromě učení s nimi děti navštěvují muzea, galerie a pražské památky nebo zábavní akce.

„Hlavní snahou celého pedagogického sboru je zajištění vyučování v nemocničním prostředí tak, aby se všechny děti mohly po ukončení léčby vrátit do své školy a zapojit se bez problémů do výuky,“ stojí na webových stránkách nemocnice.

Podle výnosu ministerstva školství žák, který je vyučován v době nemoci ve škole při nemocnici a je tam klasifikován, nepodrobuje se po návratu do své kmenové školy přezkoušení a škola přebírá klasifikaci za dané období z nemocniční školy.

Historie školy Škola při Fakultní nemocnici Motol byla založena v lednu 1950 při I. dětské klinice v Praze 2. Jejímu zřízení předcházela dlouhá jednání profesora Josefa Švejcara se školskými úřady. Byla první svého druhu u nás a záhy podle jejího vzoru vznikaly další školy po celé zemi. Od té doby prošla škola dlouhým vývojem – od stěhování do nové budovy v Motole v roce 1970 až k hledání nejvhodnějších proporcí mezi vzdělávací a výchovnou psychoterapeutickou činností. Ukázalo se, že vyučování nemocných dětí má pozitivní vliv i na jejich zdravotní stav. Profesor Švejcar tehdy prohlásil: „Vyučování nemocných dětí je nejlepší cesta k terapii.“