Třeštíková ve virtuálním kině. Její postarší prostitutka nebyla jen prostitutka

Časosběrný dokument režisérky Třeštíkové je v tuzemské kinematografie tak trochu žánr sám pro sebe. Stárnoucí prostitutku Annu sledovala dokumentaristka šestnáct let a na její podzim života se díky sedmdesáti minutové stopáži proto kouká dobře, i když ne právě snadno. Anny sice nebude za pár let hrdě stát mezi režisérčinými nejsilnějšími a nejznámějšími kusy jako Katka, Mallory a René, v mém srdci ale mít místo bude. Příběh Anny nesměl chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.

„Šla si jen šlápnout“
„Poctivě tu šlapu dobrejch dvacet let a čím dál míň to hodí.“ Tuhle písničku zpívá Anny v dokumentu hned několikrát, takže se vám zaryje pod kůži. Snímek sleduje osudy hlavní hrdinky od druhé poloviny devadesátých let. Anny je silná ženská. Má tři odrostlé děti, je dvakrát rozvedená a pracuje jako toaletářka. Ve 46 letech se však na Vánoce rozhodne přilepšit vnoučatům, proto se vydává na dráhu příležitostné pouliční prostitutky. Jde si, jak sama říká, šlápnout. „Do Perlovky na kšefty jsem se dostala čirou náhodou. Zašla jsem si na kafe. Tam jsem se seznámila s jednou paní, daly jsme si panáka, a ta mi řekla, že si chodí přivydělávat. Říká: ‚No a nechtěla bys tady zůstat se mnou?‘ Tak jsem tam začala chodit,“ popisuje Anny své začátky v oboru.

Jako Mallory
Jak říká o Anny sama Třeštíková, tahle ženská se nikdy nevzdává. Nefňuká a vždy se dokáže o sebe postarat, najít si práci a také umí přijmout své místo ve společnosti, které, jak říkává sama hlavní hrdinka, je do jisté míry definováno jejím statutem „dělnické třídy“. Anny totiž dře jako mezek, a když zrovna něco neprodává, nešlape, nebo nehlídá záchodky, vytírá vlaky ve vozovnách či hraje divadlo. Postava Anny svým přístupem k životu a neochvějnou vůlí si poradit se všemi překážkami v dobrém připomene jinou hrdinku známou z filmu od Třeštíkové – Mallorry. S tou se život rovněž nemazlil, i když jí, pravda, nakladl do cesty možná těžší překážky v podobě drogové závislosti, hrubých partnerů i vynuceného bydlení na ulici. Anny je proti Mallory ještě o něco větší drsňačka, nad rozlitým mlékem není zvyklá plakat, a spíše než sobě raději pomáhá rodině či prostřednictvím společností Rozkoš bez rizika také dalším prostitutkám. A nedá se odbejt, ani když se jde vyfotit s Dejdarem.

Sociální sonda?
Sociální sondou snímek Anny moc není. Jak už poznamenalo mnoho novinářů přede mnou, úsek života, který u hlavní hrdinky sledujeme, je jednoduše příliš krátký a chybí mu kontext Annina mládí. Někteří budou po zhlédnutí snímku chválit fakt, že má hlavní postava mnoho vrstev, takže není ve výsledku důležité, že šlo o stárnoucí prostitutku. Jiní budou během čekání marně čekat na náznak nějaké kontroverzní scény či zvratu, na jaké jsme u Třeštíkové občas zvyklí. Příběh Anny ale nakonec příjemně uplyne a já jsem si na konci říkal, jak mi to koukání vlastně uteklo. Dokument proto berte jako obžalobu devadesátých let, psychologický portrét či nahlédnutí do světa, kam se normálně nekouknete. A ani byste nejspíš nechtěli.