Trolejbusem po 45 letech. Jezdit budou i na baterky

Trolejbusová doprava je pro Pražany již téměř půlstoletí vzdálenou historií. Poslední linka od vinohradské Orionky na Strahov ukončila provoz v říjnu roku 1972. 

Díky rozvoji elektrobusů se ale po pětačtyřiceti letech budou cestující v pražské MHD opět pravidelně vozit dopravním prostředkem poháněným elektrickým proudem z trolejí.

Z Libně do Letňan se 1. července rozjede linka číslo 58, a to na stejné trase, kterou jezdila mezi roky 1952 a 1965.

Konec trolejbusů Sto osmdesát elektrických vozů jezdilo po ulicích hlavního města v době, kdy se v roce 1972 rozhodl národní výbor o jejich zrušení. O tom, proč vlastně zmizely, se dodnes vedou mezi fanoušky MHD spory.

„Jezdit v hlavním městě trolejbusem je radost. Dopravní podnik má řidiče, kteří by to dělali snad i zadarmo,“ chlubil se deníku Metro před pár měsíci bývalý technický ředitel DPP a příležitostný tramvaják Jan Šurovský, který dohlížel na zkušební provoz.

Troleje visí na Proseku
Novodobé pokusy s využitím elektřiny jako pohonu v pražské MHD jsou však ještě starší. V roce 2015 se zkoušel elektrobus s dobíjecí stanicí na obratišti Želivského, o pět let dříve jezdily dva elektřinou poháněné minibusy v centru. Kvůli poruchovosti ale brzy skončily.

Nynější návrat trolejbusu do Prahy vlastně umožnil až současný pokrok v elektromobilitě. Nové vozidlo je totiž podle dopravního podniku takzvaný elektrobus s dynamickým dobíjením, který jen na necelém kilometru využije elektřinu z drátů nad vozovkou, ve zbytku ho budou pohánět baterie. Troleje zatím visí jen nad prudkou Proseckou ulicí.

„Vzhledem k tomu, že největším znečišťovatelem ovzduší v Praze je doprava, je naší povinností zkoušet v rámci MHD nové technologie,“ dodává náměstek primátorky pro dopravu Petr Dolínek.

Trolejbusy jezdily i na periferii metropole
První trolejbusová linka vyjela do ulic Prahy v srpnu roku 1936. Její trasa vedla z Vozovny Střešovice přes Ořechovku a Hanspaulku až ke kostelu svatého Matěje nedaleko Šárky. Ještě před druhou světovou válkou přibyla další trať, jež vedla ke zbrojovce v Jinonicích. Trolejbusy tehdy doplnily již v pražské hromadné dopravě úspěšně fungující tramvaje a autobusy. Jejich výhoda spočívala hlavně v tom, že elektřinou poháněné vozy lépe zvládaly kopcovitý terén, kam se autobusy „šplhaly“ jen obtížně.

„Zrušit je byla pěkná hloupost. Když se člověk kouknul, jak autobusy jezdily do obrovských kopců v Jinonicích a na Strahově, byl to velký krok zpět,“ doplňuje Šurovský.

Mezi nejznámější trasy, po kterých se trolejbusy v hlavním městě proháněly, patří bezesporu dvojitými trolejemi opatřené ulice Vinohrad, Karlova náměstí nebo Strahova. Po válce se elektřinou poháněné vozy rozjely nejen do centra města a na žižkovskou, střešovickou nebo tehdejší pankráckou periferii.

Běžně byly také k vidění za hranicemi metropole, třeba v Čakovicích nebo Velké Chuchli. V 50. letech dokonce existovaly plány protáhnout troleje z Chuchle až na Zbraslav.

„Chuchelská trať neměla sama o sobě příliš význam, šancí by bylo právě jedině její prodloužení na Zbraslav. Dalším problémem by se časem stal Vyšehradský tunel,“ zavzpomínali fanoušci na webu trolejbusyvpraze.net. Za pomyslný vrchol trolejbusové éry bývá mezi fanoušky považován rok 1959, kdy s v Praze jezdilo 11 linek na zhruba 59 kilometrech tras.

Dojezdily i kvůli metru
Názory na to, proč trolejbusy v hlavním městě před lety dojezdily, se mezi odborníky různí. Jedni tvrdí, že doplatily na nekvalitní údržbu, jiní viní ekonomiku. Trolejbusy totiž vytlačily autobusy, jejichž nafta byla levnější než proud. Svou roli sehrála i plánovaná výstavba metra. Den po poslední jízdě Rudé právo v krátké noticce pouze napsalo, že „nové pojetí městské dopravy vyžaduje odstranění trolejových vedení“.

Vzpomínky na troleje Kromě občasných zkušebních provozů byly pražské trolejbusy během let k vidění hlavně ve střešovickém muzeu MHD jako exponáty. Zde si získaly mnoho příznivců. Fanoušci elektricky poháněných vozů se v roce 2010 například zasloužili o zřízení symbolické zastávky na Orionce, kde trolejbusy v roce 1972 dojezdily. Památek na trolejbusovou éru je víc – pozornému chodci neuniknou na fasádách některých domů stopy, které na nich zanechaly trolejbusové dráty. Občas je v hlavním městě k nalezení původní sloup a znalci poznají také terénní úpravy.