„I my jsme byli kluci z horších lavic – a to jsme si vybrali obor především kvůli zájmu o poctivé řemeslo. Nyní s námi pracuje také náš otec a plánujeme zapojit i maminku,“ říká pro deník Metro za obě dvojčata Jan Herka.
Jste potomci fachmanů z oboru. Jaké to je, být už několikátými v rodinné tradici?
Předáváme si zkušenosti z generace na generaci. Dědeček měl dílnu, kam jsme rádi chodívali. Tvořil tam různé vylepšováky či stroje a jeho práci jsme obdivovali. U táty to bylo velice podobné. Ukázal nám práci s různými materiály. Proto jsme se taky všichni dali na obor strojního mechanika, abychom udrželi naši rodinnou tradici v kovovýrobě. Práce se dřevem je dost podobná, ale vždy rozhoduje zručnost a chuť učit se novým věcem.
Dá se truhlařina naučit i bez odborných znalostí?
Ano, ty se potom získají praxí a neustálým zjišťováním nových informací. My jsme se k truhlářství dostali už na základní škole, kde jsme chodili do modelářského kroužku stavět letadla. Doma jsme si pak vyráběli nejrůznější truhly a stoličky. Jakmile jsme začali s výrobou industriálního nábytku, zjistili jsme, že to není jen o znalostech a zkušenostech z truhlařiny, ale také o ostatních oblastech podnikání.
Jak lze v dnešní době v řemesle konkurovat jiným truhlářům? A co teprve velkoobchodním nábytkářským domům?
Je vždy otázkou, jak se na konkurenci dívat. Porovnáváme nabídku, image, či služby? My se snažíme stavět vše na zákaznících. Nabízíme nadstandardní konfiguraci každého produktu, což naši zákazníci oceňují. Vývoj máme na prvním místě. Můžeme tak zaručit, že jsou produkty bytelné, jednoduše smontovatelné, a tedy i snadno doručitelné.
Jak se vyvarujete závad?
Ve výrobě máme dvě kontrolní stanoviště, kde hlídáme každou sebemenší závadu. Samozřejmě že to vše není pouze o produktu. Základem úspěchu je i pevné balení a chytrá logistika. Třeba Ikea je pro nás inspirací kvůli filozofii. Mají perfektně zvládnutou každou oblast nábytkářského byznysu. Tedy kromě jedné. Každý už asi ví, že nejslabší oblastí je kvalita jejich produktů. Z důvodu nízké ceny jsou výrobky často nekvalitní a mají krátkou životnost. My jsme v tomto ohledu přesný opak. Náš nábytek stavíme na kvalitě a dlouhé životnosti v řádu desítek let. Díky tomu šetříme přírodu, což je jeden z našich základních kamenů.
Kdo je váš typický zákazník?
Naše cílová skupina je docela široká, jelikož stavíme nabídku produktů tak, aby vyhovovaly komukoli. Podle dat u nás převážně nakupují ženy, což je pochopitelné. Často se setkáváme s názorem, že u zařizování interiéru má poslední slovo právě žena.
TV stolek
Děláte také nábytek na zakázku?
Zakázkovou výrobu už neděláme, zrušili jsme ji. Brzdila nás v růstu. Chtěli jsme se soustředit na větší počet odběratelů, a to nám výroba na zakázku zkrátka nedovolovala. Další věc je, že chceme udávat trend, směr v designu nábytku a to chceme neustále posouvat dál. Kdybychom dělali věci na zakázku, nebylo by možné, abychom se věnovali přesně tomu, čemu chceme.
Jak máte jako tři sourozenci ve firmě rozdělené role?
Na počátku jsme si je pevně nestanovili. Přišlo to přirozeně samo, protože už jako malí, když jsme spolu neustále tvořili, budovali bunkry na stromech nebo opravovali kola, se ukázalo, kdo je technický typ a kdo generál. To nám zůstalo dodnes. Já se starám o šéfování, brácha Dominik se ujal kreativní práce s focením, natáčením a hledáním nových nápadů. Nejstarší bratr Václav je u celkové výroby, navrhování a vývoje nových produktů. Jsem rád, že se každý chopil toho, co ho nejvíc baví.
Kdy vznikla myšlenka založit značku Wuders?
Hned po výpovědi v první práci jsme založili v roce 2016 e-shop a zkoušeli přeprodávat různé zboží, ale projekt nás nenaplňoval, tak jsme ho prodali. V té době šel Dominik pracovat za bráchou Vaškem do kovárny, kde vznikla myšlenka vyrábět kovový nábytek. Vše jsme začali probírat dohromady a nejvíc nás zaujal industriální styl, který nikdo v Česku tehdy nevyráběl. Věděli jsme, že je to něco, co nás přitahuje, a že budeme první na trhu.
A potom?
Pustili jsme se do práce a věnovali asi sedm měsíců přípravám, našli jsme malou dílnu, koupili první stroje, vyrobili první produkty, dokončili e-shop, zapnuli on-line reklamy a čekali na první zakázku. Přesné spuštění e-shopu bylo 5. července 2017. První objednávka pak přišla asi za měsíc.
Jaká je nynější úroveň truhlářských učňů?
Úroveň vyučeného kluka je vždy těžko měřitelná. Před šesti lety, kdy jsme vycházeli z učiliště, nás odcházelo patnáct vyučených, a to nás do prvního ročníku přicházelo třicet. Přijde nám nešťastně nastavené, že ten, kdo má horší známky, automaticky skončí na učňáku, protože nemá další možnosti. Vždy nám přišlo, že je s námi i tak zacházeno. Tak je i přistupováno k výuce. Naštěstí platí pravidlo, že kvalita toho, kdo má o obor opravdu zájem, je dost vysoká. I podle toho si vybíráme kluky do dílny. Zjišťujeme, jestli dřevo mají jako koníček. Třeba že si doma vyrábějí svoje věci nebo se dřevem experimentují.
Kolega z redakce má od vás jídelní stůl. Kde jinde jsem se s vaší prací mohl setkat?
Nabídku máme postavenou pro lidi, kteří řeší vlastní bydlení. Většina je vyrobená právě do domů a bytů. Určitě jsou ale naše kousky u nespočtu firem v kancelářích. Dříve jsme dělali i několik restaurací, barů, pár prodejen v Praze. Jeden menší kus je také v katedrále svatého Víta v Praze nebo jsme tvořili pro známého youtubera jménem GoGoManTv.
