Podle Jiřího Pospíšila, předsedy správní rady zmíněné nadace, která Museum Kampa spravuje, by se situace nyní mohla obrátit. Včera se totiž zdejší expozice rozrostla o díla dvojice umělců Alfons Mucha a Pasta Oner. „Ti dva se nikdy nepotkali. Mají ale mnoho společného,“ říká pro deník Metro Pospíšil.
Před zhruba měsícem jste se nechal slyšet, že je na tom galerie špatně kvůli odlivu turistů? Zlepšila se situace?
Ne, je pořád stejně špatná. Turisté stále nejsou a Češi do muzeí a galerií zatím příliš nechodí. Nynější návštěvnost je kolem dvaceti až třiceti lidí denně. Normálně to však bývá kolem sto padesáti návštěvníků.
Jak je Museum Kampa financováno? Nejde se zahojit jinak?
Na rozdíl od mnohé konkurence není placeno z veřejných peněz. Muzeum v Sovových mlýnech spravuje Nadace Jana a Medy Mládkových, stejně jako nedalekou Werichovu vilu. Samozřejmě máme také nějaké veřejné granty, ale největší příjem je přirozeně ze vstupenek. Naše výdaje pak dáváme beze zbytku do exponátů a knih. Zisk jako takový u nás tedy vlastně neexistuje.
Od začátku tohoto týdne je v galerii k vidění dílo Alfonse Muchy a Pasty Onera. Slibujete si od této dvojice nárůst návštěvnosti?
Určitě ano. Doufáme, že přilákají i návštěvníky, kteří běžně do galerií moc nechodí. Muchu máme všichni rádi, ať už nás umění zajímá, či ne. Unikátnost bude spočívat v tom, že půjde o konfrontaci. Dílo klasika Muchy na jedné straně a mladého Pasty Onera na druhé. Oba mají podobná témata a výrazové prostředky. V lecčems jsou si podobni, jen je dělí sto let.
Kdyby se tihle dva potkali, jaké by to podle vás bylo?
O to jde. Srovnání je dobré i v tom, že oba dva vyvolávají emoce. Zároveň mají celou řadu odpůrců. Jejich umění nenechává nikoho chladným. Vyvolává emoce, a to je vždy lepší, než kdyby nudilo.
Mucha je celosvětově proslulý svými velkoformátovými obrazy. Bude na Kampě k vidění některý z nich?
Podařilo se nám získat 7 x 4 metry velký velkoformátový obraz z roku 1900. Dílo je součástí takzvaného Bosenského pavilonu. Před Slovanskou epopejí si totiž Mucha techniku tvorby velkoformátů zkoušel, a toto dílo je jakási předzvěst slavnější epopeje. Tento obraz, původně freska, nebyl dvacet let vystaven. Jde tedy o lákadlo i pro ty, kteří mají v oblibě klasického Muchu.
Máte v galerii nějakou srdcovou záležitost?
K Medě Mládkové samozřejmě neodmyslitelně patří František Kupka, který je nejslavnějším českým malířem. Tenhle velikán je i mým favoritem. V galerii je k vidění největší privátní sbírka, jaká byla z jeho díla vytvořena. Návštěvníci tedy mají přes léto možnost vidět pohromadě dva nejslavnější české malíře první poloviny dvacátého století. Oba ovlivnila Paříž, takže kdo nemá kvůli koronaviru sílu a možnost vyrazit do Paříže, najde ji v Praze na Kampě.
