Změnil byste s odstupem času něco na dokumentu o historii kapely, kde jsou i různé rozkoly mezi vámi a bývalými členy?
Ani ne. Myslím si, že je to tak, jak má být. Je to asi chvílemi nepříjemné, ale nelituji, že tam něco je, že bych to chtěl teď vyhazovat.
Vrátí se vám špatné vzpomínky, až film nyní na premiéře opět uvidíte?
Já jsem na něj mezitím nemyslel a vlastně i s chutí zapomněl. Natočili jsme desku a měli jsme úplně jiné starosti. Dokument se točil šest let, pak se dlouho dodělával a já už ho měl plné zuby. Už jsem nechtěl řešit staré věci, které mám v kapele a v sobě několik let vyřešené. A furt se k tomu vracet. Teď asi nějaké vzpomínky přijdou, ale schválně jsem si dal pauzu.
Pár projekcí pro veřejnost se loni v létě stihlo, dostaly se k vám nějaké ohlasy?
Film se hrál v pár letních kinech. Reakce byly dobré, ale musíte to brát tak, že po filmu za vámi přijdou spíš lidi, kterým se líbil. Ti, co se jim nelíbil, vám to říct nepřijdou. Ale ani napsanou špatnou reakci jsem nečetl. Po premiéře určitě ohlasů přibude.
Jak se k natáčení dokumentu postavili noví členové?
Velmi opatrně, ale respektovali to. Věděli, že už x let se něco točí. Navíc celovečerní dokument. Nikdo proti tomu nic neříkal, naopak se nám snažili pomoct. A pak říkali, že by bylo fajn, kdyby hezká tečka filmu byla nová sestava, jak funguje. Chtěli jsme, aby snímek končil velkým koncertem, ale to kvůli covidu nešlo. Takže jsme dlouho nevěděli, jak film ukončit. Furt se to řešilo a odkládalo, nakonec nám pomohl Zdeněk Svěrák.
Ve filmu jsou rozebírány i vaše osobní stavy jako deprese. Už jsou pryč?
Já jsem depresák odmalička. Ale je to diametrálně rozdílné a lepší. Cítil jsem, že mě v životě trápí pár věcí. Jednou z nich byla kapela, kdy jsem věděl, že funguje, hraje a navenek je všechno v pořádku. Ale uvnitř už to nefungovalo. Trápilo mě to, chodil jsem domů naštvaný z koncertů a rozhodl jsem se, že musím něco udělat. A od té doby se těším na každé setkání, na každou zkoušku, je to radost. Takže to rozhodnutí mi hrozně pomohlo, je mi na světě líp. Covid jsme využili k tomu, že jsme se scházeli, často i tajně, když byl zákaz vycházení. Nabrali jsme spoustu materiálu a teď mám pocit, že máme natočenou fakt super desku. Už jsme se poznali, sehráli. Natočili jsme v Norsku na ostrově, na samotě dvanáct písniček. Bylo to nádherných jedenáct dní. Venku zuřila vánice a za chvíli zase svítilo sluníčko. Myslím, že tam se odrazí nová sestava a potvrdí se smysl toho celého. Proto jsem změny udělal, aby kapela zněla tak, jak bude znít na desce. Někdy mám stavy, kdy jsem dole, ale už jich je mnohem míň a nejsou tak hluboké.
Jsou i písničky na novince veselejší a pozitivnější?
Určitě ano. Je pravda, že jsou tam asi dva depresivní texty. Jeden se jmenuje Láska je na nic a druhý Samota je svoboda, ale jinak je deska veskrze pozitivní. A to i hudebně. Jsou tam výrazné taneční rytmy. Říkali jsme si s klukama, že ploužáků máme dost. Pojďme udělat něco rychlého a veselého. A myslím, že se to povedlo. Deska je natočená, ještě ale není smíchaná. Teď ji doma všichni posloucháme a děláme si poznámky. Za necelý měsíc přijede producent Greg Haver do Prahy a uděláme opravy. Přes léto se vše smíchá a v září deska vyjde. U minulé jsme si řekli, že hrábneme do kytar, a nakonec z toho vyšlo spíš posezení se španělkama, tak teď opravdu ne. Dokonce i já hraji na elektrickou kytaru. Asi třetinu desky jsme nahráli dohromady. Fakt jsme se sehráli a doufám, že to na desce bude slyšet. Měl jsem z nahrávání hroznou radost.
Zmínil jste Grega Havera, ale na desce se měl producentsky podílet Chris Lord Alge, který dělal i s Green Day nebo Madonnou. Jak to s ním tedy dopadlo?
Chris Lord to bude celé míchat. Chtěli jsme, aby desku točil, ale kvůli covidu jsme nevěděli, jestli se vůbec za ním do Ameriky dostaneme. Tak jsme se nakonec obrátili na Grega, se kterým jsme už natočili dvě desky. Vsadili jsme trochu na jistotu, ale máme novou sestavu. A Greg říkal: Kéž by všechny kapely byly jako vy a chodily tak skvěle připravené do studia, pak je moje práce snadná. Oni se ale Greg s Chrisem znají, už spolu nějaké věci dělali. A při nahrávání byli spolu v kontaktu přes Skype. Zatím jsme pustili ven singl Dvě srdce vejpůl, který Chris smíchal skvěle.
Klip k uvedené písni je natočen během nejhoršího období covidu, i písně na album tehdy vznikaly?
Ano, většina z nich. Každé pondělí jsme se sešli v pokoji, hráli jsme, pili víno, a protože vlastně o nic moc nešlo a vypadalo, že covid nikdy neskončí, tak jsme netlačili na pilu a házeli různé nápady. Jindy by se člověk třeba i styděl, ale tohle bylo v hrozně uvolněné atmosféře. Něco jsme vymysleli, natočili, přes týden jsem třeba napsal slova a v pondělí jsme se zase sešli a pokračovali. Takhle jsme se scházeli asi půl roku a bylo to nejlepší zkoušení, které jsem zažil.
Navíc máte relativně nově zkušebnu...
Ano, když polevil covid, tak jsme si pořídili zkušebnu. Krásnou, zařízenou, s kávovarem, s gaučem. Tam jsme to celé drtili dohromady. My zkušebnu neměli léta. Někdy jsme zkoušku jenom proseděli na gauči a prožvanili, ale i to je strašně důležité, protože kapela musí některé věci prokecat a vymyslet. Před koncertem na to nikdo nemá náladu, soustředí se, a po něm už je zase dobrá. Takže jsme při zkouškách řešili název desky, obal, čím budeme koncerty začínat a tak dále.
Také jsem slyšel, že nově hrajete na bicí. Uslyšíme vás i někdy na koncertě?
Jednou si troufnu. Na zkouškách už jsem hrál. Děti si přály od Ježíška elektrické bubny, tak jsem řekl: Tak mu napište. Ježíšek je dones a hraji na ně jen já. Ale baví mě to. Lukáš mi dal základní lekci. Myslím si, že je i pro muzikanta dobré, aby ovládal co nejvíce nástrojů.
Během covidu jste trávil hodně času na chatě a prý jste si psal deník? Jak jste k tomu došel?
Já si psal deník asi od třiceti do čtyřiceti let. My se v Praze chtěli přestěhovat. Prodali jsme starý byt, koupili nový, ale do něj se nepřestěhovali, protože začal covid a my se přemístili na chalupu. A když pak začal lockdown, tak jsem si říkal, že se děje opravdu něco velkého, a napadaly mě věci, že už se třeba do Prahy nevrátíme. A že si vše musím psát. Tak jsem si každý večer napsal své pocity. Chvíli byl člověk vyděšený strachy, pak zase vylezl ven, kde bylo krásné modré nebe, jako by se nic nedělo. Psal jsem si deník asi první tři měsíce. Možná si ho jednou přečtu a bude to zajímavé. Nebo pro děti, jak jejich otec prožíval dobu, kdy jsme nevěděli, co bude.
V létě moc koncertů nemáte, je to strategie? Kdy bude turné k desce?
My jsme hráli hodně v létě loni. Letos jsme si řekli, že to nebudeme hrotit, že dáme jen několik festivalů. Ale je to klid před bouří, kdy šetříme síly. Turné k desce pojedeme až za rok na jaře. Na podzim uděláme jen křty včetně několika koncertů v Lucerna Music Baru.
Jedním z lákadel letošního ročníku festivalu Hrady CZ bude právě kapela ChinaskiLetní putovní hudebně-kulturní festival letos přivítá návštěvníky osmkrát na koncertech i v prostorách hradů na území Čech a Moravy. Návštěvníci sedmnáctého ročníku akce se budou moci kromě Chinaski těšit na kapely Rybičky 48, Divokej Bill, Mig 21 nebo Mirai a interprety Tomáše Kluse, Pokáče či Annu K. Festival Hrady CZ odstartuje v pátek a sobotu 15. a 16. července tradičně na hradě Točníku a dále se každý následující pátek a sobotu představí na Kunětické hoře, Švihově, Rožmberku nad Vltavou, Veveří, Hradci nad Moravicí, Bouzově a své letošní putování uzavře 2. a 3. září na Bezdězu. V ceně sobotního lístku na festival je vždy vstup na hrad zdarma. |
