metro.cz

Počasí v Praze

-3 °C / 3 °C

Středa, 25. listopadu 2020. Svátek má Kateřina.
Michal Pešák
Větší foto
Michal Pešák | foto: Metro

Už nepařím na počítači, raději si zahraju deskovky s přáteli

29. října 2020  16:00 Pavel Hrabica Metro.cz
Šachy, Člověče, nezlob se, Velká cena Československa, pexesa, později Dostihy nebo Monopoly dovezené z Polska. Takové mám vzpomínky na stolní hry z dětství i z pozdějších let. Michal Pešák, který má specializovaný obchod s deskovými hrami Ráj deskovek na Smíchově v Lidické ulici, je hrací „fanatik“ v tom nejlepším smyslu slova. Pro dlouhé podzimní a zimní večery nezná nic lepšího.

Proč se v posledních letech víc vžilo pojmenování deskové než kdysi obvyklé stolní hry?

Budu upřímný, to netuším. Desk sice znamená anglicky stůl, ale Angličané říkají těmto hrám standardně board games. Všechno se vyvíjí.

Kdy je nejlepší sezona? Jsou to pouze Vánoce, nebo je větší zájem i v jiném čase?

Vánoce vyhrávají. Nejhorší je březen a duben. Zase před prázdninami chodí lidi, aby si vzali něco na dovolenou.

Kolik her máte momentálně v obchodě v nabídce?

Druhů kolem jedné tisícovky, převážně v češtině. Ale kdybyste vzal v úvahu i hry, které vycházejí v angličtině, dostanete se na deset tisíc. Vychází toho opravdu moc. Najdete tady i hlavolamy a puzzle, ale i hry venkovní, například kroket či pétanque.

Vy se ve všech hrách vyznáte? Je to složité vše pochopit a naučit se? Co je pro koho nejlepší, co pro velké, jaké hry pro malé?

Člení se třeba podle věkových kategorií, to se rozlišuje na dětské a pro dospělé. Potom se to dělí na stolní, kdy máte hrací plán, většinou pro rodiny. Pak je můžete dělit na hry kooperativní, kdy spolu hráči musí spolupracovat. Potom jsou hry na hrdiny, historické, vědomostní, postřehové, abstraktní… Je toho dost.

Které letí nejvíc?

Hry rodinné a dětské. Záleží také na tom, jaké hry zákazníci už hrají, nebo jestli začínají. Když už hrají více, mají svůj žánr, který je baví víc, případně chtějí vyzkoušet něco nového. Těm, kteří nehrají, doporučujeme do začátků něco jednoduššího. Aby je to bavilo od začátku a mohli to hrát jako celá rodina. Samozřejmě musíme vědět, jak mají velké děti. Tak s lidmi, kteří přijdou do našeho krámečku, pracujeme.

Jenže hra v zalepené krabici, není to trochu jako zajíc v pytli?

Spoustu her mám otevřenou, lidé se na ně mohou podívat, udělat si obrázek. A pokud si hru koupí, a přesto v ní chápou, není problém, aby k nám přišli, a my jim hru vysvětlíme a naučíme. Proto jsme specializovaná prodejně, ne hračkářství, kde je všechno. V hypermarketu se hry taky prodávají, ale těžko můžete chtít po prodavačce, aby vám něco doporučila, protože o hrách toho moc neví, nebo vůbec nic. Tam se musíte spolehnout sám na sebe.

Kolik lidí nejvíc může hrát dohromady jednu hru?

Teoreticky to u některých není stanovené. Solitérní jsou pro jednoho, pak jsou takzvané párty hry, pro hodně hráčů, pro týmy, klidně deset hráčů.

Kromě rodin s dětmi k vám chodí i starší hráči, kteří hledají něco pro sebe?

Těm, kteří hledají hru pro rodiče, doporučuji nejlépe abstraktní, jednoduché hry. Mají většinou hezký a jednoduchý design. I proto já sám mám rád třeba hry od francouzské firmy Gigamic, ty se dělají ve dřevě. Nejčastěji je hrají dva lidé. Některé jsou doslova kapesní.

Nakolik jsou oblíbené vědomostní hry, které jsou inspirované televizními znalostními soutěžemi?

To, že se něco hraje v televizi, má na zájem pochopitelně velký vliv. Takový AZ kvíz je z vědomostních her jeden z nejprodávanějších. Pak od Albi klasika jako Evropa a Česko. Já jim říkám „ťapací hry“. Odpovídáte na otázku, buď si uťápnu, nebo ne- uťápnu. Krásná je Fauna a země, kde už je hrací mechanismus, že já něco udělám a ovlivňuji ostatní hráče. Není to pouze odpovídání.

A co klasické hry z dávných desetiletí? Člověče, nezlob se, Monopoly a další?

Člověče se prodávalo a bude se prodávat pořád. Všichni jsme na tom vyrostli. Monopoly a Sázky a dostihy, což jsou vlastně totožné hry, protože Dostihy se inspirovaly Monopoly, které vznikly už v roce 1936, ty jsou také neustále populární. Pro moderní hry je typické, že každý, kdo hraje, neustále musí přemýšlet, jaké kroky učiní další hráči i on sám. Že to není jen čekání, až na mě přijde řada. A náhoda úplně nefunguje. U her, kde se hází kostkou, a to je Člověče, Monopoly i další, tam se modlíte, co vám padne. Nebo co padne soupeři.

Čím jste začínal vy sám?

S mámou na Člověče, s mámou Dlouhý, Široký a Bystrozraký, taky pexeso. Těch jsme měli hodně druhů.

Pexeso stále táhne?

Ano, je nesmrtelné, ale vedle pexes jsou hry, kterým já říkám pexesoidní.

Co válečné hry? To je spíš doména počítačů?

Válečné strategické hry fungují podle mě jako zábava lépe na stole než v počítači. V písíčku je to jen válčení, střílení. Deskové válečné ale moc v češtině nejsou. Třeba Pád nebes ale v češtině je. Je to o výpravě Caesara do Galie. Kromě hraní se z toho i něco dozvíte. Je to podle historických událostí.

Vzniká na deskových hrách stejná závislost jako na počítačových?

Úplně ne, protože k těm počítačovým nepotřebujete člověka. I když nehrajete něco v síti, jste u počítače sám. Sice hrajete jednou s Američanem, jednou s Čechem, pak s Číňanem, ale nemusíte čekat, až někdo přijde domů, abyste si zahrál, nemusíte jít za přáteli. To, že já se snažím hrát jednou dvakrát týdně s přáteli, pak doma s rodinou, můžete za závislost považovat. Osobně si už k počítači kvůli hře téměř nesednu. Třeba na chalupě, kdy se sejde širší rodina, hraje se. Nemáme tam televizi, nemáme tam počítač, tak se něco hraje.

Znáte všechny hry, které prodáváte?

Alespoň jednou si každou novou zahrajeme, abychom mohli zájemcům něco vysvětlit. Minimálně si přečteme pravidla. Pro nás je samozřejmě mnohem snazší se hry naučit, máme nahráno stovky, možná tisíce her. Já se s deskovými hrami potýkám skoro dvacet let. Mít obchod, to byl můj dětský sen. Mám malou dceru, takže to přenáším i na ni.

Jaký je poměr domácích a zahraničních producentů deskových her?

Z devadesáti procent máme věci z ciziny, jen převedené do češtiny. Ale i my v Česku máme úspěšnou firmu, která hry překládá do cizích jazyků a vyváží. Její ikonou jsou Krycí jména. Ve světě se jich prodaly miliony. Máme i tvůrce, Vláďu Chvátila, který tvořil hry i pro zahraniční firmy.

Vracejí se zákazníci pro nové a nové hry? Ti, kteří jdou po novinkách?

Jistě, to je taky největší odměna. Nebo přijde člověk, že jedou na návštěvu, mají tam dvě holčičky, co bychom pro ně vymysleli. Takové situace mám rád. Jsou lidé, kteří chodí každý co měsíc pro hru.

V jakých relacích se současné deskové hry pohybují?

Pokud vás nezajímá jen Prší, jednodušší karetní hry začínají na dvou stech korunách, strop je až na třech čtyřech tisících. Záleží také na tom, jak je krabice pro danou hru velká, co všechno v ní je, jak vymodelované jsou figurky a další komponenty, a na druhu materiálu. Stolní hra z papíru je levná, to samozřejmě. 

Komentáře

Hlavní zprávy

Na Štědrý večer bude padat sníh. Alespoň v nové pohádce

Leonie Brill a Vojtěch Kotek v pohádce O vánoční hvězdě (2020)
vydáno 24. listopadu 2020  16:34

Svátky v televizi. Láska, souboj dobra se zlem i oceněné komedie.  celý článek

Za dva roky se postaví HolKa, poté se opraví celá Štvanice

Takto by měla vypadat nová lávka.
vydáno 24. listopadu 2020  11:26

Magistrát zaměřil pozornost na Holešovice a Karlín. Hustě zabydlené čtvrti chce změnit k nepoznání.  celý článek

Ponožkoboty mají novou verzi, z Moravy míří do celého světa

Produktová řada Skinners 2.0 je nyní v předprodeji.
vydáno 24. listopadu 2020  5:17

Před čtyřmi lety zkusila brněnská značka Skinners se svým hybridem mezi botou a ponožkou získat peníze na Kickstarteru. Letos jde stejnou cestou s...  celý článek

Polovině gastro podniků hrozí krach. Okénka často nestačí

Fronta před bistrem Le Camille na Andělu
vydáno 23. listopadu 2020  21:04

Opatření proti koronaviru silně zasáhla restaurační zařízení. Nejvíc pomůže osobní odběr.  celý článek

Vaše fotky z Prahy