Přijela jste původně pouze na rok, v rámci výměnného programu. Proč jste zůstala?
Už dlouho jsem chtěla žít v Praze, a protože jsem z Chorvatska, tak mi Slovinsko po třech letech života v Lublani začalo připadat příliš blízko k domovu. Po uplynutí jednoho roku na Karlově univerzitě a života v blízkosti FAMU, tedy Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění, začala růst moje láska k filmům. Ta pak přerostla až ke konkrétnímu zájmu a nezávislým pokusům nějaký sama vytvořit. Přihlásila jsem se tedy a přijali mě na mezinárodní program, kde studuji poslední ročník scenáristiky.
Jak víte, pro české studenty je velmi těžké se na FAMU dostat. Kolik jich je na škole z ciziny?
Zahraniční studenti na FAMU tvoří kolem třiceti procent. Myslím ale, že je to super. Je přece skvělé se moci při studiu aktivně seznámit s jinými kulturami.
Jakých národností jsou vaši spolužáci?
Je to těžké zobecnit. Z různých zemí. Amerika, Indie, Čína, jihoamerické země, Makedonie, Kosovo, Island, Dánsko, Izrael...
Přesto, že studujete v angličtině, mluvíte dobře česky. Jak jste se tento jazyk tak rychle naučila?
Češtinu jsem se nikdy neučila na kurzech nebo ve škole, pouze jsem sledovala filmy a vnímala lidi kolem sebe. Je moc zajímavé, že jako zahraniční studenti musíme dělat režie filmů, které jsou pak přeloženy do českého jazyka. Překládat svoje emoce a umělecké vize, které jsou pak prezentovány v jiném jazyce, je docela dlouhý, těžký, ale zajímavý proces.
Takže se česky vůbec ve škole neučíte?
Pouze studenti produkce, kteří musí znát jazyk kvůli kontaktu s českými studenty.
Přirostla vám Praha k srdci natolik, že byste tu chtěla zůstat?
Praha je moje láska. Kam povede moje cesta, ale zatím nevím. Pracuju zde také jako průvodkyně pro turisty v angličtině a jsem šťastná, že jim můžu o ní vyprávět příběhy. Příběhy o místě, kde začínají všechny mé.
