Nelitujete letních večerů obětovaných divadlu?
Ačkoli herci často opakují, že léto by měli věnovat odpočinku, já se domnívám, že prázdniny patří především dětem a jejich učitelům. Proto mám-li tu možnost a privilegium zúčastnit se něčeho tak reprezentativního, jako jsou Letní shakespearovské slavnosti, s velkou chutí potlačím myšlenky na vyvalování se třeba v Bulharsku na pláži a přijdu odehrát Shakespeara.
Postavu Tobiáše ve Večeru tříkrálovém alternujete s Milanem Šteindlerem. Uvidí diváci vždy jiné představení, nebo od sebe odkoukáváte nápady?
Princip alternací je takový, že základní aranžmá se musíme naučit oba dva stejně, ale zbytek – jakým způsobem roli pojmeme – je zcela na každém z nás a na benevolenci režiséra. Takže nehrozí, že bych se šel zítra podívat, jak Tobiáše hraje Milan, abych si ho pozítří střihnul jako on. Každý jsme osobitý, naše výrazové prostředky jsou jiné, každý máme jinou představu o humoru, ostatně jsme i jinak stavění.
Je na učení Shakespearovy hry něco specifického?
Především to je zatraceně těžké. A sebemenší škobrtnutí v textu během představení způsobí daleko větší paniku, než když hraju třeba Kytici v Semaforu.
Dokonalá znalost textu je prazákladní předpoklad, že tu roli zvládnete. Alespoň pro mě takovou podmínkou je, lhostejno jestli jde o Shakespeara, filmování, účinkování v denním seriálu nebo na divadle ve Viole či hře Petra Kolečka, což jsou dvě premiéry, které mě teď čekají. Bez dokonalé znalosti textu se podle mého názoru nedá odvést dobrý herecký výkon.
Zmínil jste Petra Kolečka a jeho komedii Dvě noci na Karlštejně, která bude mít premiéru 20. září v Divadle Kalich. Co vás na ní zaujalo?
Zprvu jsem si myslel, že to není hra pro mě. Nebyl jsem na Kolečkovu poetiku až tak zvyklý. Sice jsem točil Okresní přebor, ale to byla televizní záležitost, navíc hodně improvizovaná. Jeho divadlo jsem nikdy nedělal. Tahle nejistota mě ovšem velmi rychle opustila už na první zkoušce. Režisér David Drábek totiž má schopnost během pár desítek minut herce přesvědčit, že je práce na inscenaci bude bavit, že jim půjde a že budou dobří.
Víte, každý herec je ustrašená opička, jak říkal Miloš Kopecký, a bojí se, že když to pokazí, nikdo ho nepodrbe za ouškem. A já jsem se jako ta vyplašená opička na začátku první zkoušky tak trochu cítil. Nicméně opravdu upřímně říkám, že když jsem z ní odcházel, už jsem se na zkoušení moc těšil. David nás hecoval: Pojďte do toho, bude to veliká sranda, fakt si to užijeme. A skutečně, ono se to stalo! Jeden z divadelních zázraků, který dokážou jen takoví šamani, jako je David Drábek.
