„Umí ledacos, ale mazlavé bláto je pro něj zabiják. Na těch svých čtyřech kovových nohách uklouzne raz dva.“ I takové věty dnes zaznívaly z úst vědců bezmála třicet metrů pod Senovážným náměstím. Deník Metro se společně s nimi a několika dalšími novináři vydal do pražských kolektorů. Právě zde se totiž ještě před pár dny proháněli robotičtí psi.
„Na naší fakultě máme roboty pásové, létací i šestinohé. Ale autonomní roboti Spot od společnosti Boston Dynamics vybavení robotickou rukou, kterým říkáme robopsi, se rozhodně těší největšímu zájmu,“ říká Tomáš Svoboda, vedoucí robotického týmu a katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické (FEL) z Českého vysokého učení technického (ČVUT).
Roboti připomínající čtyřnohé domácí mazlíčky pomáhají v kolektorech s přípravou virtuální 3D mapy tunelů s inženýrskými sítěmi. Výzkumníci je proto v minulých týdnech poslali do podzemí, aby zde prováděli skeny. „Spoluprací s firmou Kolektory se významně rozšíří možnosti výzkumu autonomního pohybu a autonomní manipulace bez dozoru člověka, které patří k nejméně probádaným oblastem současné robotiky. Digitální 3D mapa pak může následně posloužit pro virtuální prohlídky tunelů, do kterých nemají lidé běžně možnost vstoupit,“ dodává Svoboda.
Podle předsedy představenstva společnosti Kolektory Praha Petra Švece je pod hlavním městem přes 93 kilometrů kolektorů, zhruba dvacet kilometrů se nachází pod centrem Prahy. Roboti ČVUT podle něj během průzkumu zmapovali jen malou část obrovských podzemních prostor. Dvojici robopsů získal tým z FEL teprve nedávno. První samostatně kráčející robopes ale posílil fakultní skupinu robotů už loni na jaře.
„S roboty a jejich finanční dostupností se to má nyní podobně jako kdysi s auty. Teď jsme na úrovni řekněme konce první světové války, kdy měli auta opravdu jen někteří vyvolení. Nešlo ale o nedostupnou věc, pouze hodně drahou. A všichni víme, jak je to s auty dnes,“ popisuje Svoboda.
Robot Spot váží zhruba tři desítky kilogramů, nosnost má přes deset kilo a umí běžet rychlostí 1,2 metru za sekundu. Sám zvládá terén, který jiné roboty zastaví, například schody, umí se ale i brodit mělkou vodou. „V jeskyni ho ale do procházky po kluzkém povrchu a k tomu ještě z kopce dolů musíte přemlouvat,“ směje se Svoboda.
Robohafani se nám v tunelech alespoň částečně předvedli. Při úkroku do strany dokonce jeden z nich bez pádu ustál strkanec, který mu Svoboda opatrně uštědřil. Žlutočerní roboti se již v minulosti objevili na pozoruhodnějších místech, než jsou pražské kolektory. Pomáhali například na kosmodromu Boca Chica společnosti SpaceX při nehodě s kapalným dusíkem nebo při mapování radioaktivního záření v Černobylské jaderné elektrárně. Přednosti tohoto robota zaujaly i vedení Archeologického parku Pompeje. Rozhodlo se pověřit Spota hlídáním slavné a nesmírně cenné archeologické lokality planetárního významu.
„Výhoda robota s robotickou rukou je, že v ruce má kameru a je schopen dívat se na nějaké zajímavé věci,“ popisuje Jan Faigl, vedoucí Laboratoře výpočetní robotiky Centra umělé inteligence Fakulty elektrotechnické ČVUT.
Ač umějí být robotičtí psi samostatní, stále jsou ale závislí na tom, co jim vštípí lidé. A také neumějí moc improvizovat. „Kdybych mu řekněme uložil, aby posbíral všechny kelímky od piva, co se nacházejí v tunelech, a já netvrdím, že tu jsou, nejspíš bychom se museli na akci chystat déle než měsíc,“ uzavírá Svoboda.
