Včelám je ve městě lépe. Každý 162. Čech je včelař

Odborníci se shodují, že se včelám lépe daří ve velkých městech. „Je tam minimální chemizace zemědělství, ideální dlouhá a pestrá pylová a nektarová nabídka v parcích a zahrádkách. Městské a někde i včelaření na střechách zažívá v současnosti velký rozmach, a to nejen v Česku. Je to paradox – ve městě bude kvalitnější med,“ uvedl pro deník Metro Petr Texl, včelař, redaktor časopisu Moderní včelař a učitel včelařství na SOU Blatná. Kvalitu městských medů dokládá umístění několika pražských medů v soutěži Med roku.

Česko je jednou z včelařských velmocí. Pětašedesát tisíc včelařů hospodaří s téměř sedmi sty tisíci včelstvy, a tak je každý 162. Čech včelařem. „Tato prvenství však s sebou nesou i určité negativní a limitní problémy. Včelí pastva, jak říkáme nabídce pylu, nektaru a medovice, má svá omezení bez perspektivy zlepšení,“ upozorňuje Texl. Zemědělci hospodaří na velkých lánech, ubývá remízků, alejí a dalších drobných prvků v krajině, které hojně navštěvovaly včely a další hmyzí opylovatelé.

Sběr medu Včela nasbírá za celý svůj život asi 9 gramů medu. K nasbírání 5 kilogramů medu pracuje 556 včel celý svůj život. Nalétají více než 57 tisíc kilometrů, tedy více než jedenkrát kolem světa, a navštíví asi dva miliony květin. K nasbírání kilogramu medu včely uletí vzdálenost rovnající se cestě sedmkrát kolem rovníku. Včely jednoho úlu navštíví denně přes 225 tisíc květin, jedna včela jich musí zvládnout až několik tisíc. Včela létá rychlostí přibližně 20–28 km/h. Létat může až do vzdálenosti 4–8 km. Zkrystalizovaný med je známkou kvality, stále tekutý med bývá doslazován uměle cukrem, fruktózou nebo přehříván. Včelstvo spotřebuje za rok okolo 30 kg pylu, asi 70 kg medu a 150 litrů vody. V létě včela žije průměrně 42 dnů, zimní generace až osm měsíců. Matka se dožije až 5 let. Trubec je sezonní tvor.

„Když už je na polích kvetoucí plodina, která je pro včely atraktivní, tak se ale jedná o velké plochy řepky, slunečnice, svazenky, ojediněle i pohanky a jetele. Tyto velké plochy představují pro včely jednostrannou potravu, která vitalitu a imunitu včel moc nezlepší,“ dodává Texl. Připomíná, že lány řepky a slunečnice bývají dost intenzivně ošetřovány pesticidy, které se v malých dávkách dostávají i do těla včel a následně snižují jejich imunitu.

Podle zákona mají zemědělci hlásit, kdy budou pesticidy stříkat. „Nám ale nepomůže, když řeknou, že budou stříkat od března do července sedmkrát. Měli by to stříkat brzy ráno nebo večer, když včely nelétají. Oni ale stříkají, kdy se jim to líbí,“ doplňuje Josef Krása, včelař z Ratají nad Sázavou, který se věnuje včelaření 39 let a v současnosti má 48 včelstev.

„Když včely začnou padat, tak se to musí chytit hned. Je to strašně rychlý. Někdo ale chodí ke včelám jednou za týden a zjistí, že mu padly. Jed z nich vyprchá a to se už nedobere důvodu, proč a co se stalo. Musíme je do několika hodin posbírat a poslat do laborky, aby se zjistilo, čím se to stalo. Jestli tam není ještě například nějaký jiný problém,“ popisuje Krása, který toto naštěstí sám řešit nemusel. Podle něj je to vždy o lidech v okolí.

Podle Texla zmizely kvetoucí louky. „Sice se jejich rozloha zvýšila, ale zemědělci zpravidla senoseče provádí před květem a najednou. Tento nárazový úbytek pylu a nektaru nejvíce decimuje čmeláky a včely samotářky,“ vysvětluje Texl. V Česku je přes 600 druhů včel samotářek, přičemž jednotlivé druhy jsou fixované na určité rostliny. Navíc si včely samotářky nedělají zásoby jako včela medonosná. „Pro celkový ekosystém je úbytek včel samotářek, čmeláků a motýlů daleko citelnější. Úly se včelami medonosnými se dají rychle nahradit, převážet a podobně,“ říká Texl.

Navíc na včely má dopad i rozsáhlé kácení napadených lesů kůrovcem. „Dělá mi starost, že úplně skončíme s tmavými medy, nebo ho nebude tak moc. Okolo nás mizí lesy ve velkém,“ říká Josef Krása. Podle něj je každý rok jiný, někdy je pro včely třeba i řepka hlavním zdrojem. Obecně druhy medů ubývají, s tím jak se zužuje květena.

Rychlé šíření nemocí a parazitů podporuje velká koncentrace včelstev na včelnici a velké zavčelení krajiny. „V současné době je velkou pohromou pro včelu medonosnou kleštík včelí (Varroadestructor). Tento parazit dva milimetry velký se množí na trubčím a dělničím plodu, kde saje jejich hemolymfu. Velice oslabuje vylíhlé včely z takto napadeného plodu,“ uvádí Texl.

Vědci nyní zjistili, že kleštík je i přenašečem včelích virů. „Včely byly s viry v kontaktu pouze přes potravu, dotykem a podobně. Přes kleštíka se nyní viry dostávají přímo do hemolymfy včely,“ říká Texl. Podle něj ještě před několika lety odolávala včelstva invazi kleštíků. „Pravděpodobně v důsledků snížení imunity a vitality, vlivem jednostranné pylové nabídky, chemizace zemědělství, letní podvýživy, suchem a dalšími negativními vlivy okolí se kleštík s viry uplatňuje častěji a agresivněji,“ domnívá se Texl. „Když je včelstvo hodně napadené, tak je oslabené a snadno varroóze ve spojení s viry podlehne. Navíc okolní včely jim ještě vyberou zásoby,“ doplňuje Krása.

Pryč jsou doby, kdy se v září zavřely úly a otevíraly se až v březnu. „Ačkoliv včely nespí, léčíme je na varroózu od poloviny října, když už nemají plod, na kterém se choroba šíří. Léčivo Varidol se kape na papírové pásky, zapálí se a vykouří se tím úl. Akce se opakuje za tři týdny,“ popisuje Krása. V lednu se smetou podložky a v laboratoři na veterině se dozvědí, jestli jsou na tom včely dobře. „Pokud ne, tak se na jaře ještě musí léčivem natírat plod,“ uzavírá Krása.