Na dostaveníčku v Letenských sadech se sešlo mezi třicítkou a čtyřicítkou velocipedistů z celé republiky, jejich jízdě přihlížely desítky obdivovatelů. Dvaadvacátý ročník listopadového setkání uspořádal Český klub velocipedistů 1880, nejstarší sportovní klub v Čechách.
Lidé, kteří dnes dopoledne dorazili k letenskému metronomu, se mohli pokochat vystoupením na melodii předehry k opeře Straka zlodějka. „Jde o velmi zajímavé a unikátní představení a sice rej na velocipedech,“ řekl Jan Bejšovec, který stojí za obnovením klubu velocipedistů. Podle něj se vystoupení dá přirovnat k baletu na kolech. Jezdci při něm předvádějí složité figury. „Jsme takové akvabely na velocipedech,“ uvedl Bejšovec.
Po jízdě tradiční Pražskou mílí vyzkoušeli jezdci své dovednosti v závodě Letenský šnek, v němž, jak již sám název napovídá, nejde o rychlost, ale o zručnost a schopnost cyklisty na vysokém kole balancovat a udržet na něm rovnováhu. Zájemce o jízdu na velocipedu se podle Bejšovce naučí na kolo nasednout a poprvé se rozjet po dvou až třech hodinách tréninku. Horší je ovšem sesedání. A neopatrným jezdcům navíc hrozí nepříjemné pády přes řídítka, které mohou skončit třeba zlomeninami zápěstí, varuje předseda klubu, který naučil jezdit stovky lidí.
K tomu, aby mohl cyklista na velocipedu baletit, je ovšem třeba v sedle urazit 300 až 400 kilometrů. „Ženy mají větší smysl pro rovnováhu a navíc jsou zvyklé víc poslouchat, takže se učí rychleji,“ tvrdí předseda. „Pánové to berou silově, rvou za řídítka. Čím je větší šéf, tím hůř se učí na vysokém kole,“ doplnil.
Zájemci o velocipedy mohou kromě originálních strojů využít nabídky několika tuzemských výrobců, kteří jejich repliky připravují na míru. Zájem prý mají i ženy. Ač jsou na jízdu většinou šikovnější, účast na Pražské míli je jim ale zatím stále zapovězena.
