VÍME PRVNÍ: Stoky jsou v havarijním stavu, na opravu padnou desítky milionů

Drahá jako neplacené volno, ale potřebná jako sůl. To je případ probíhající rekonstrukce zhruba kilometrového úseku stoky pod frekventovanou ulicí v Holešovičkách. Ta má stát více než 110 milionů korun a její oprava potrvá až do konce ledna příštího roku. Po loňských povodních se totiž zjistilo, že mnohé z úseků této stoky jsou v natolik havarijním stavu, že na několika místech dokonce hrozilo její zřícení. A to mohlo vést ke dvěma scénářům, přičemž žádný z nich by nebyl nijak dobrý.

Vyplavené domy a propad vozovky už nehrozí

Stoka odvádí odpadní vodu z části Kobylis, Ďáblic, Libně a dalších čtvrtí města. "Zřícením stoky by mohlo dojít k vyplavení nemovitostí, které jsou na tuto stoku napojeny a to zejména tam, kde na domovní přípojce není osazena zpětná klapka," nastiňuje jeden ze scénářů Jiří Novák, šéf střediska podzemí firmy Metrostav, která má nákladnou a náročnou opravu stoky na starosti. Kanalizační stoka leží 7,5 metrů pod povrchem rušné tepny v Hološovičkách, hloubka se ale postupně snižuje až na 4,5 metru. "Pokud by opravdu došlo ke zřícení této provozované stoky, například při větších deštích, mohlo by samozřejmě dojít i k propadu vozovky," dodává Jiří Novák, který ale nechtěl odhadnout, jak moc by se vozovka mohla propadnout. Ke zřícení částí stoky však už došlo. Poprvé se loni v září propadla stoka na třech místech v křížení s ulicemi Na Úbočí, Valčíkova a Na Truhlářce, začátkem letošního března pak došlo k havárii v křížení s ulicí Květinářská. Naštěstí se při tom ani jeden ze scénářů nenaplnil, ty nejvíce rizikové úseky jsou už zajištěny.

Práce jdou šnečím tempem, skončí ale v termínu

Ač jde "jen" zhruba o kilometrový úsek stoky, práce potrvají až do konce příštího ledna. Postupují totiž jen velmi pomalu. Důvod je ten, že ty nejhůře poničené úseky stoky, kterých je asi 420 metrů, se musí znovu "přerazit" a od základů znovu postavit. U těch méně poškozených úseků se pak vyměňují kameninové žlábky za mnohem odolnější z taveného čediče a doplní chybějící pojivo cihel, případně také samotné vodou vymleté cihly. "Tempo přerážky je zhruba jeden až dva metry denně, sanace asi tři metry denně vždy v jednom sanovaném úseku," říká Milan Weisskopf, který na stavbě vykonává technický dozor investora. Tím je Pražská vodohospodářská společnost. Jak Weisskopf dodává, opravy se zrychlí, protože později budou práce probíhat na více místech současně. Na rychlost prací má vliv také počasí, při sebemenších deštích totiž musí dělníci z kanálů okamžitě pryč. Proto bedlivě sledují počasí nejen na obloze, ale i meteoradarech, dále pak přítok vod do stoky a stoupání hladiny. "Dále je provedeno čílko ve stoce ve vzdálenosti asi 30 metrů před prováděnou sanací v patřičné výšce s přepouštěním vod pomocí plastového potrubí. V případě, že převádění vod je nedostačující, je to alarmující faktor k opuštění stoky," popisuje, jak funguje varovný systém Petr Langer z Metrostavu. Jak ale nekompromisně dodává Milan Weisskopf, práce musí skončit v termínu. "Do 2.2.2015 prostě musí být hotovo bez jakéhokoli navýšení smluvní ceny," říká.

Provoz v Holešovičkách práce neomezí, slibuje investor

Ve směru z centra zasáhnou práce na stoce pod rušnou ulicí v Holešovičkách jen na několika místech do vedlejšího odstavného pruhu. "Práce probíhají hornickým způsobem pod povrchem a tak je možné zachovat dva jízdní pruhy v obou směrech," říká v rozhovoru pro Metro.cz šéf Pražské vodohospodářské společnosti Petr Žejdlík. 

Kdy se zjistilo, že určité úseky stok jsou v dezolátním stavu a mohlo by v nejhorším případě dojít i k propadu vozovky nad nimi?
Potenciálně poškozené úseky jsme identifikovali již během povodní 2013. Následně jsme provedli rozsáhlý náročný a detailní průzkum, abychom identifikovali skutečný stav poškození. Ten bohužel potvrdil katastrofické dopady na zasažené úseky  stokové sítě v podobě poškození  klenby stok a rozvolnění okolní zeminy a vzniku mnohočetných kaveren. Tyto již ve svém aktuálním stavu znamenaly riziko okamžitého postupu poškození směrem k povrchu, ale i v podzemí směrem ostatní infrastruktuře, jako je rozvod plynu.

Jak se vlastně stoky opravují, co se děje pod zemí?
Všeobecně jdeme cestou  tří úrovní obnovy  a tyto závisí na konkrétním rozsahu a stavu poškození příslušného úseku stoky. Za prvé je to injektáž, které spočívá v navrtání otvorů, kterými se pod nízkým tlakem zavádí směs zpevňující bezprostřední okolí stoky. Dále pak je lokální dozdění chybějícího ostění. Třetí a nejnáročnější úroveň, která se používá v nejvíc poškozených úsecích,  je celkové přeražení  stoky a následná kompletně nová výstavba.

Byly to jenom ty loňské povodně, které se na havarijním stavu stok takto podepsaly?
Povodeň v roce 2013 měla jiný charakter, než povodně předchozí, včetně ty z roku 2002. V minulém roce byl zdrojem povodně jednak nátok vody do Prahy Vltavou a jejími přítoky, ale i abnormální srážkový úhrn na samotném území Prahy a jejího blízkého okolí. Na zdevastovaném stavu stok se v loňském roce katastroficky podepsal souběh těchto faktorů. Tím došlo především ke snížení akumulační schopnosti stok. Mohutné srážky přímo na území Prahy pak byly zdrojem povodní, které se  v případě povrchových toků projevily mimo jiné vzdutím Botiče a Rokytky, v případě podzemního odvodu stokovou sítí mnohonásobném překročení kapacity stok a jejich poškozením v kombinaci tlaku a rychlosti průtoku.

Zůstaly po povodních poničené i jiné stoky v Praze, které by si zasloužily pozornost?
Ano, k rozsáhlému poškození, které si vyžádaly významné investice, došlo i v dalších lokalitách napříč území celého hlavního města. Poškozeny pak máme stoky od  proseckého sběrače,  pankráckých štol, Vinohrad, kanalizace U Vojtěšky, shybky pod Vltavou až po Holešovice.