Novodobé ponocné opravdu nepřehlédne. Halapartna, lucerna, dobový oděv ze 17. století. Zájemce si může vybrat prohlídku ze tří jazyků: českého, anglického či německého jazyka. Zatím je největší zájem o cizojazyčné vycházky. V češtině nebo angličtině provádí Martin Kanta, německy komentovanou prohlídku vede David Merten.
Proti ohni i lapkům
„Snažíme se přiblížit život obyčejných lidí ve středověku očima ponocného,“ vysvětluje Martin, se kterým se noříme do nočních ulic metropole. „Chceme, aby si lidé představili Prahu bez veřejného osvětlení, vcítili se do mysli člověka, který se potemnělým městem prochází spolu se svým průvodcem, který jako jediný může v noci manipulovat s ohněm, vyhýbá se splašeným koním a chrání před všudypřítomnými potulnými lapky,“ popisuje Martin.
Na začátku každé večerní procházky vysvětlí a předvede, k čemu sloužila ponocnému halapartna. Nebyla jen výstražným znamením pro lumpy, ale představovala i účinnou pomůcku při požárech devastujících město. Neobvyklý průvodce prochází od Prašné brány přes Staroměstské náměstí až na vltavské nábřeží. V průběhu devadesáti minut proniknete do zcela jiného, atmosférou žhnoucích luceren a osvícených památek oslněného města. Města plného těžko uvěřitelných příběhů, děsivých náhod a morových ran.
Stačila skýva chleba
„Večerní Praha má zcela jiné kouzlo a návštěvníci tak mají možnost poznat ji i z pohledu člověka, který se před stovkami let procházel městem ne, aby ho obdivoval, ale hlídal a chránil,“ říká ponocný Martin s tím, že vedle podrobností z dějin města a budov přidává historky, které jeho dávní předchůdci zažívaly. Během prohlídky se ponocný podělí s turisty o svou krmi, která bývávala jedinou stravou opravdových ponocných během jejich pochůzek. V dobách, kdy na každých padesáti metrech nebylo žádné nonstop občerstvení.
Ponocní mají svůj cech
Nápad představit hlavní město jinak se zrodil v hlavě Davida Mertena, který pochází z Německa a už roky v Praze žije a pracuje. V práci se také potkal s Martinem, který je rozený Pražák. Protože má podobně nadšenou a dobrodružnou povahu, domluvili se a od loňského roku vyrazili s halapartnami do nočního velkoměsta. David je navíc členem Evropského cechu ponocných a pověžných, kteří fungují již roky například v Rakousku, Německu, Nizozemí či Dánsku. Cech má kolem 160 členů a schází se jednou ročně. Udržuje tradici ponocných živou, což není snadný úkol, protože průměrný věk členů cechu je 66 let.
Pro opravdové mužePonocné dříve dělávali, nejen v Praze, hlavně vysloužilí, fyzicky zdatní vojáci.
|
„Ponocní jsou součástí mnoha měst. Naposledy jsem přijal pozvání do německé Žitavy na slavnostní zavěšení nového mírového zvonu. Reprezentoval jsem tady Českou republiku a s mými kolegy z Německa a Polska jsem strážil nový zvon celou noc. Beru to jako podporu mírového partnerství a kulturní výměny mezi našimi zeměmi,“ přibližuje německý rodák David Merten jednu ze stránek života ponocných v Evropě.
Praha, jak ji neznáte
Pro kolemjdoucí turisty je ponocný vizuálně přitažlivý. Každou chvíli k jeho skupince přitočí nějaký cizinec a vyfotí si selfie. I to patří k profesi ponocných. „Snažíme se ukázat, že večerní Praha není jen městem nočních podniků a pivních kol,“ zdůrazňuje Martin Kanta. Procházka končívá zhruba hodinu před půlnocí, pak obvykle oba ponocní, kteří se sejdou se svými skupinami u Karlova mostu, spěchají domů. Ráno se totiž nepovalují v posteli, jako jejich středověcí předchůdci, ale spěchají do práce. Aby večer znovu vyrazili do nočního velkoměsta.
Praha? Aha!
