Proč zrovna Tibet?
Tibet je domovinou těch nejdivočejších zvířat, ale jen velmi mála lidí. O Tibetu a jeho divokých zvířatech jsem přečetl řadu knih, zejména od amerického biologa George Schallera, který pracoval na Tibetské náhorní plošině v 70. a 80. letech minulého století. Navzdory Schallerově práci je Tibet poměrně neznámý, takže je jeho divoká příroda do značné míry nezdokumentovaná. Narazíte tu na zvířata, která se vyskytují výlučně v této oblasti a nikde jinde nežijí. Zejména jsem chtěl pořídit snímky ohroženého levharta sněžného a málo známých tvorů, jako je třeba manul.
Zastihly vás tam nějaké problémy?
Do Tibetu je neuvěřitelné obtížné se dostat, a to jak kvůli geopolitické situaci, tak – z praktického hlediska – kvůli jeho vysoké nadmořské výšce. Pokud uvažujete o cestě do oblasti, jako je Tibet, rozhodně na přípravě trasy spolupracujte s vědeckými pracovníky. Sehnat v Tibetu spolehlivou mapu bylo nemožné, takže jsem při sledování, kde jsem a kam se potřebuji dostat, musel používat Google Earth. Také je myslím důležité pokusit se necestovat sám. Když jsem jednou cestoval s někým, koho jsem potkal přímo na místě, v mnoha ohledech mi pomohl – od získání telefonního signálu až po zřízení základního tábora. Nedávno jsem se do Tibetu vrátil s asistentem a dalším přítelem a tyto dva páry očí navíc byly neocenitelné, když došlo na hledání levharta sněžného, který je neuvěřitelně dobře maskovaný a při pozorování hor je obtížné jej spatřit.
Vincent MunierSpecialista na zvířata v přírodě a fotografii ve venkovním prostředí se narodil v regionu Vosges ve Francii a focení se věnuje od dvanácti let. ● Mezi jeho nejvýznamnější projekty patří fotografování bílých vlků na Ellesmerově ostrově v Kanadě a fotografování labutí a jeřábů na ostrově Hokkaidó v Japonsku. ● Munier je prvním fotografem, který obdržel třikrát po sobě cenu BBC jako fotograf roku v oblasti fotografování zvířat v přírodě Erik Hosking Award. Jeho snímky jsou vystavovány v uměleckých galeriích a mezinárodně publikovány v prestižních časopisech. Sám nezávisle publikuje své vlastní fotografické knihy prostřednictvím vydavatelství Kobalann, které bylo založeno v roce 2010. ● V roli evropského ambasadora společnosti Nikon představuje Munier svůj individuální styl a poskytuje rady nastupujícím fotografům zvířat v přírodě. „Vybavení této značky používám od svých dvanácti. Se značkou jsem silně propojen, jsem hrdý, že jsem jejím evropským ambasadorem. Dostat příležitost a podporu pro uskutečnění tak ambiciózního projektu, jako je tento, je pro fotografa naplňující.“ |
Na co nezapomenete?
Zažil jsem neuvěřitelně blízké setkání s nádherným levhartem sněžným. Narazil jsem na matku s mládětem a zůstal jsem s nimi dva dny, kdy jsem je pozoroval zpoza skály. Nejdřív se snažila ulovit nahura modrého, druh divoké kozy, který je nejčastější kořistí levhartů sněžných. Když neuspěla, přesunula se do kaňonu a mně se podařilo ji tam následovat. Byl jsem od ní jenom asi sto metrů, což bylo jednak neuvěřitelné a jednak děsivé. Potom jsem si všiml, že zpozorovala můj stín. Okamžitě jsem se vrhl na zem, ona se stále blížila a já jsem si uvědomil, že na mě může kdykoliv zaútočit. Po krátké chvíli jsem se postavil, abych jí ukázal, že jsem člověk, a ne divoký jak nebo potenciální kořist. Utekla, ale naše vzájemné pozorování před jejím útěkem byl úžasný moment. O levhartech sněžných jsem hodně přečetl, ale od nikoho jsem neslyšel vyprávět podobnou příhodu. O svých horách vědí vše. Většinu času vás vidí, ale vy nevidíte je. Tentokrát jsme se viděli navzájem.
Co vás na levhartech tak fascinuje?
Vždy se mi líbí, když se dostanu tváří v tvář velkým predátorům, jako jsou medvědi nebo vlci – vidět před sebou velká a krásná zvířata je vzrušující. Ještě více vzrušující to je, pokud to představuje výzvu. Než jsem poprvé spatřil levharta sněžného, navštívil jsem Tibet třikrát. Doufám, že jednou potkám tygra ussurijského – při této práci nikdy nevíte, s čím se setkáte.
Jaká zvířata byste chtěl ještě fotit?
Fascinuje mě manul, kříženec levharta sněžného a kočky divoké, a to proto, že je tak málo známý. Ale v Tibetu je spousta jedinečných zvířat jako antilopa, divoký osel nebo divoký jak. Jaků divokých je v Tibetu jen 15 tisíc, jsou ohroženým druhem.
Jaké rady máte pro fotografy, kteří chtějí zkusit něco podobného?
Klíčové je zvířata respektovat a snažit se je nerušit – nejen pro jejich dobro, ale i pro vaše. Mohou být nebezpečná. Předmět svého zájmu studujte a naučte se něco o jeho zvycích a chování. O zvířatech si rád co nejvíc čtu a také se bavím s ostatní- mi fotografy a cestovateli a učím se z jejich zkušeností. Při fotografování dbám na to, abych přírodní světelné podmínky využil ve svůj prospěch. Také doporučuji, abyste se přinutili dělat různorodé sady snímků. Nespoléhejte na to, že budete znovu a znovu pořizovat stejný záběr. Narazit na levharta sněžného je obrovské štěstí, takže potřebujete mít co nejlepší fotoaparát.
