Planetárium bylo architektem Jaroslavem Frágnerem oděno do hávu socialistického realismu a pamětníci jistě pamatují, že až do roku 1979 bylo součástí Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Budova se pyšní kupolí s průměrem 23,5 metru, jednou z nejmohutnějších na světě.
Zdánlivě podružným faktem přitom je, že se jedná planetárium, nikoli hvězdárnu, jakými je ta Štefánikova na Petříně nebo ta Ďáblická na severu metropole. „Ve hvězdárně se pozoruje skutečná obloha pomocí dalekohledů, zatímco planetárium není závislé na počasí: obloha s hvězdami je promítána na strop nad sedadly,“ vysvětluje astronom Marcel Grün.
