Přesně před rokem jste pro Metro o nové desce už mluvil. Tehdy jste jako možný název zmiňoval Odpuštění, během jara jste pak ještě zmínil Souznění. Jak se to vyvinulo ve Světlo do tmy?
Neustále to koresponduje. Máme-li nějaké životní období, ať už ho nazýváme těžkosti, deprese, či problém, potřebujeme cestu ven. Nakonec jsem zvolil podobenství tmy a světla. Má-li být tma problém, z každého problému existuje cesta. A pozitivní konec je v tom světle. Odpuštění i souznění jsou ztvárněny v písni Srdce opuštěné. Zároveň jsem chtěl na albu rozebrat i podoby tmy, což můžeme aplikovat na vztahu s nějakým člověkem, ale i na obecný stav společnosti kolem nás.
Vztahových témat je na desce poměrně hodně...
Mezilidské vztahy jsem řešil v písních vždy. Tohle je autorsky už mé jedenácté album, pořád vztahy studuji a snažím se na ně reagovat. To neznamená, že vím, jak se vyrovnat s krizí, ale uvědomění si, že každý problém má řešení, je upozornění, že světlo je ve tmě vždycky vidět.
Souvisí název novinky Světlo do tmy také s dřívějšími alby Noc a Den?
Vezmu-li si album Noc, tak popisuji, co noc přináší. U desky Den to bylo naopak. Nyní propojuji obě veličiny. Světlo je silnější než tma, protože když v temné jeskyni rozsvítíte svíčku, tak už není temná. Tohle album by mohlo mít za úkol, abychom nezabředli do bahna a nechtěli z něj už vylézt. Světlo v mém případě je svoboda rozhodování. Aby nebyl v tom bahnu jen diktát, co máme udělat.
Odložené turné
|
Zaujal mě úryvek z titulní písně: Život, který v rukou mám, teď absolutně ovládám. Je to něco, k čemu jste došel na základě životních zkušeností, nebo jste to mohl napsat i před léty?
Tak to prostě je, my jsme přece páni svého osudu. Původně byla ta píseň vymyšlená pro pilota letadla. On má knipl v rukou a může rozhodnout. Tak je to i v životě. Jsme obdarováni mozkem a srdcem a ideální kombinace nám umožňuje svobodu se rozhodnout, kam půjdeme. Základní pravidlo je být pravdivý, to jsem při tvorbě dodržel. A tím, že člověk žije a získává zkušenosti, tak některé věci dřív nevěděl.
Někdejší deska kapely Jelen se jmenuje Světlo ve tmě. Nějak jste to řešil?
Já jsem to nevěděl. Původně jsem naši desku pojmenoval Most přes nikdy, což je také jedna z písní. Další název byl Narušitel systému, ale to je poměrně nový film, což jsem také netušil. To se stane a nikdo nechce někoho vykrádat. To, že mají Jeleni podobný název, jsem se dozvěděl, až když nedávno ke stejnojmenné písni vydali klip. Nebyl v tom zlý úmysl.
Na desce je deset věcí, jak těžký byl výběr?
Byl jsem nucen čtyři písničky nezařadit. Chtěl jsem třeba napsat píseň o Winstonu Churchillovi a hudebně už je hotová, ale nedostal jsem se k jeho životopisu, abych pochopil, proč byl tak velká osobnost. Nebyl čas skladbu dodělat. Další píseň je Karavan. Chtěl jsem připomenout dobu hippies, kdy se žilo v kempech v karavanech. Některé oblasti jsou tím obdobím pořád poznamenané. Udělat deset silných věcí je ale lepší než patnáct. Deska trvá čtyřicet minut. A když posluchač vstoupí do příběhu alba, je to tak akorát.
Jak moc přispěli s tvorbou ostatní členové kapely?
Jsem rád, že bubeník Stanislav Matoušek v sobě měl tolik hudby, že dvě jeho písně jsem otextoval, k jedné text skoro napsal sám. Baskytarista Pavel Brilla přinesl asi pět věcí, ale i tam se projevilo škrtání, tak má nakonec na desce dvě. Ale je hrozně znát, jak je v písních jiný rukopis. I producent Lukáš Chromek do toho vnesl nový pohled. Bylo zajímavé, jak se setkala dvě ega a občas došlo na střet.
V únoru jste odehráli dva koncerty v USA. Jaké to bylo a jak reagovali místní na české písně?
Přijali jsme pozvání Českého domu v New Yorku, kde se propaguje kulturní život naší země. Je to jednak pro Čechy, kteří tam žijí, ale i pro Američany, které to zajímá. Češi mají v New Yorku dobré jméno hlavně díky Miloši Formanovi. Myslím, že skladba publika na našich koncertech byla tak půl na půl. Já ne- umím psát anglické texty, takže zpívám česky. Využil jsem zkušeností basáka a kytaristy, kteří žili v Anglii a Irsku. Oni mi přeložili úvody, aby Američané věděli, o čem písně jsou. Ale to byla i nahrávka na humor. Jak přeložit píseň Kovbojská, kde se zpívá: Jsem rád, že už nehoním? Češi i kapela se začali smát. Američané se smáli, protože se smáli všichni. Najednou tam vznikla úžasná symbióza obou jazyků. Moc nás to bavilo. Na koncertech v New Yorku i ve Washingtonu nás lidé nechtěli pustit z pódia, takže jsme přidávali.
Také jste tam natáčeli klip. Na jakou píseň z nové desky bude?
To vzniklo náhodou. Vzal jsem s sebou naši dlouholetou kamarádku vizážistku, která vypadá trochu jako Julia Roberts, aby si zahrála v klipu. Ale už jsem neměl možnost vzít celý štáb. Tak jsem oslovil kameramana Phillipa Jeskeho, který klip natáčel. K jaké písni bude, ještě nevíme.
