Ať se nám to líbí, nebo ne, původně sportovní oděv už potkáte častěji v ulicích než na hřišti nebo v tělocvičně. Proto nás také zajímalo, jak se k takovému stylu oblékání staví například banky, státní úřady či velké firmy. Kontrolují u vstupu, v čem jejich zaměstnanci přicházejí do zaměstnání?
Někde je to opravdu přísné. „Pracovníci, kteří se účastní jednání s obchodními partnery, zástupci veřejné správy nebo médii, mají povinnost nosit konzervativní a střízlivý společenský oděv a vyhnout se oděvům z džínoviny,“ říká Michaela Tomášková, výkonná ředitelka developerské společnosti Central Group. Obchodní zástupci se bez společenského oděvu neobejdou, musí být konzervativně oděni. „Do práce tedy v teplácích nemohou,“ dodává Tomášková.
„Máme liberální kulturu, nevyžadujeme žádný dress code,“ připomíná mluvčí České spořitelny Filip Hrubý. Na svých pobočkách však banka doporučuje formálnější oblečení.
Na kravaty, obleky, kostýmy a silonky si v Air Bank nepotrpí, přesto zaměstnanci do práce v teplácích nechodí. „Je důležité, aby kolegové přizpůsobili oblečení tomu, co je daný den v práci čeká,“ popisuje pravidla oblékání Jana Pokorná, mluvčí Air Bank. To se týká centrály. Na pobočkách narazíte na „uniformy“. „Ženy v bílých či šedých halenkách či v černošedých šatech, muži bílé či šedé košile a tmavomodré kalhoty,“ dodává Pokorná.
Potkat na chodbách Úřadu vlády České republiky úředníka v teplákové soupravě? Ani náhodou. „Úřad je vrcholná státní instituce, odpovídá tomu formální oděv zaměstnanců,“ upozorňuje Václav Smolka, mluvčí vlády. Takový oděv je nanejvýš důležitý v prostorách, kde se pohybují členové vlády nebo protokolární návštěvy. Oblečení pracovníků úřadu vymezuje mimo jiné článek IX Etického kodexu Úřadu vlády ČR.
Pravidla každodenního oblékání, dress code, nejsou podle ministerstva zahraničí vymahatelná. Přesto mají částečnou oporu v zákoně. „Ministerstvo se opírá o zákon o státní službě, který říká, že se člověk bude chovat a jednat tak, aby nebyla ohrožena důvěra ve státní službu,“ uvedla pro deník Metro Eliška Machová z tiskového odboru ministerstva. Zaměstnanci se snaží držet „dress code smart casual“, tedy oblečení vylučující minimálně tepláky či džíny.
Konzervativní oděvní politiky se drží i Česká národní banka (ČNB). S příchodem zaměstnance do banky v teplácích či teplákové soupravě, aniž by to souviselo se sportovní aktivitou, se tady prozatím nesetkali. „Naopak si troufneme říci, že po covidovém období a návratu z dlouhodobého home office většina zaměstnanců uvítala návrat k formálnějšímu stylu odívání a na implementaci teplákové módy do bankovního prostředí se nechystá,“ zdůrazňuje Petra Vlčková, mluvčí ČNB.
Jsou to tepláky?Pokud se někdo domnívá, že ho mine celosvětové teplákové šílenství, je mírně řečeno pomýlený. Zejména mladší ročníky si bez tohoto oděvu dokonce koledují o nálepku outsidera, rychle přicházejí o přátele, práci i radost ze života... Dělám si trochu legraci, ale vlastně ne tak úplně. Už dávno totiž neplatí, že ten, kdo nosí tepláky, musí být nutně lenoch či vágus bez vkusu. Mnohdy je tomu dokonce naopak. Při současném výběru v obchodech s módou jednoduše přestává existovat hranice, kde končí „pravé“ tepláky a začínají volnočasové kalhoty. Pokud se dotyčný oblékne šikovně, rozdíl na první pohled nepoznáte. Teď samozřejmě nemluvím o divadle. Filip Jaroševský, redaktor deníku Metro |
