Krátké rukávy, kraťasy a sandály bez ponožek. Přesto je sklářům hic. Dokazují to krupičky potu na čele. A to má budova bývalé textilky otevřená skoro všechna okna...
Je první jarní den, osm stupňů Celsia. Zatímco venku příjemně fouká, uvnitř lindavské sklárny Ajeto je vážně teplo. Ještě aby ne, uvnitř pecí je 1200 °C. Ředitel sklárny David Ševčík se věnuje klientům, mám tedy čas na malý průzkum zdejší huti. Ta vznikla v 90. letech minulého století de facto z ruiny bývalé barvírny sametu. Hlavní pec stojí uprostřed obrovské dílny. Opodál jsou menší pece, takzvané trumpy, jakési ohřívací pece. V nich skláři dohřívají své ručně vyfoukané a vytvarované výrobky. Že se tu motá cizí člověk, v podstatě nikoho nevzrušuje. Však sem často zavítají designéři, architekti nebo návrháři z celého světa. Zdejší mistři patří ke špičce v oboru. Vzniká tu spousta uměleckých děl nebo funkční sklo do nejrůznějších budov. Mimochodem, zdejší dílna vytváří už roky třeba divadelní ceny Thálie.
Sklárna má hosty i dnes. Kromě klientů v kanceláři ředitele je tu i školní exkurze. Výklad mají i se zážitkem. Každý z žáků si totiž „na vlastní dech“ zkouší výrobu skla. Podobné exkurze Ajeto pořádá nejen pro školy. Vlastnoručně vyrobený suvenýr si může odnést každý zájemce.
Sklárna Ajeto
Mimochodem, víte z čeho se sklo dělá? Nejdůležitějšími surovinami pro výrobu jsou křemenný písek, soda a vápenec. Dále pak přísady, které pomáhají dotvářet výsledné vlastnosti skla. Třeba barvu a tvrdost. Práce sklářů začíná už v 5.50 ráno a končí ve 13.45. Ve zbytku dne se taví sklovina. Pece jedou nonstop.
Schůzka s klientem se protáhla a mně je vedro, mířím proto na procházku kolem sklárny. Že by tu už opravdu bylo jaro v plné síle? Nebo mám z toho tepla vidiny? Počkat, ty pupeny jsou ale nějaké obrovské! Kdepak, tady nečarovala příroda, ale mistři skláři. Strom na zahradě areálu je jedním z mnoha zdejších skleněných dekorací. Například moje auto na parkovišti střeží socha s názvem Skullptor. Totem s bodci a lebkami vypadá nebezpečně. Zpětně si říkám, zda si takto jeden ze zdejších sklářů neoznačil své parkovací místo – a já mu na něm drze zaparkoval...
Skullptor střeží parkovací místo.
Ale zpět do sklárny, David Ševčík už má čas. „Zaměřujeme se na výrobu skleněných produktů na zakázku a velkou část naší výrobní kapacity také pronajímáme designovým studiím, umělcům, školám a dalším firmám,“ popisuje zákazníky šéf sklárny. Ta myslí i na turismus. Však je Českolipsko vyhledávaným místem na výlety. V docházkové vzdálenosti od Lindavy jsou například skalní hrad Sloup nebo skalní kaple Panny Marie Lurdské. Daleko není ani Národní park České Švýcarsko.
Výletníkům nabízí sklárna Ajeto nejen exkurze do dílny. „Zdejší krčma servíruje tradiční českou kuchyni a sklářské pivo. To pochopitelně čepujeme do zde vyrobených půllitrů,“ zve do stylové hospůdky Ševčík. K řemeslné Sklářské Osmičce se ale ještě dostaneme. Sice ji tu čepují, ale vaří ji jinde. Nedaleko.
Také v hostinci je pec a mistr sklář, nebo často i sklářka, tu při čekání na jídlo krátí zákazníkům čas ukázkami svého umu. Zájemce si tu mohou i vlastnoručně vyrobit vázu. Nebo třeba ten půllitr! Však jsme v krčmě.
Sklářská krčma
Hospoda letos hostům otevřela 1. dubna. Protože já do Lindavy zavítal už 20. března, musím hlad zahnat jinde. Mávám Skullptorovi a mířím do Nového Boru.
V Pivovaru Born jsem za deset minut. Protože jsem neohlášen a mám hlad, rozhovor probíhá netradičně. V rychlosti a nad talířem čevabčiči. Ke stolu si přisedl Jindřich Lesage. Sám se za sládka nepovažuje, na to mám prý málo zkušeností. Je to ale on, kdo Sklářskou Osmičku vaří. „Skláři u práce pijí pivo od nepaměti, aby se osvěžili. A právě proto, že jde o práci, je pivo nízkoalkoholické. Naše Osmička je nefiltrovaná a nepasterizovaná. V rámci chuťového aspektu je to plnohodnotné pivo. Od sklářů máme zpětnou vazbu, že jim chutná,“ popisuje jeden z jednatelů pivovaru. Ten vznikl v historické budově přímo na náměstí Nového Boru v roce 2019. U jeho zrodu stála parta nadšenců, která pravidelně pořádala výlety do minipivovarů. Než Jindřich Lesage a jeho kolegové založili ve sklářském městě první pivovar, pracovali dvacet let v kartografii. „Protože jsou mapy ale čím dál víc dostupné zdarma, museli jsme udělat kariérní krok stranou,“ vzpomíná Lesage.
Osmičku čepují ve sklářské krčmě, koupíte ji ale i přímo v Novém Boru.
Perlička na závěr. V Nové Boru působí velmi úspěšný šachový oddíl, který je několikanásobným mistrem republiky. Tak trochu i na jeho počest dostala název zdejší piva. Desítistupňová APA je Jezdec, dvanáctistupňový ležák Král a třeba polotmavá APA zase Dáma. Škoda že jsem tu autem, hned bych si jednu nebo dvě partie zahrál.
