Žloutenka zničí játra, léta o ní nemusíte vědět

Zatímco v Evropě používá injekční stříkačku asi šedesát procent narkomanů, u nás se blíží jejich podíl devadesáti procentům. „Celkově se jedná asi o 44 tisíc osob, z toho přibližně třetina z nich má hepatitidu C,“ říká Viktor Mravčík, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti. Hepatitida C se šíří primárně krví. I když postihuje nejčastěji narkomany, může ji mít z infikované krve i člověk, který přijal transfuzi v době, kdy se na tento druh žloutenky krev ještě netestovala. „Céčko“ bylo objeveno až v roce 1989. Testy se provádějí od roku 1992. Teoreticky může žloutenka C tiše dřímat v těle člověka, který přijal transfuzi na přelomu 80. a 90. let. Nyní je možná nákaza kromě znečištěné jehly teoreticky i při tetování špatně dezinfikovaným nástrojem.

Nejlíp léčí ve věznicích
Nebezpečí této žloutenky spočívá v tom, že nakažení netuší, že ji má. Ničí jim játra, na konci může být cirhóza nebo rakovina jater. To se projeví třeba až po dvaceti až třiceti letech. Relativně nejlépe jsou pacienti s tímto druhem žloutenky léčitelní ve věznicích. „Nakaženého pacienta lze snadno vyšetřit, je během léčby trvale dosažitelný a obvykle i ochotný spolupracovat,“ komentuje problematiku Vratislav Řehák z Centra pro léčbu virových hepatitid Remedis. Navíc je v současnosti dostupná i podstatně snadnější a šetrnější léčba tabletami, na rozdíl od starší metody prostřednictvím injekcí. „Léčba tabletami trvá přibližně osm týdnů, starší způsob se blížil spíše chemoterapii a trval až jeden rok,“ upozorňuje Vratislav Řehák.

Vyplatí se ale pomáhat i lidem na ulici, například rozdáváním čistých jehel a stříkaček na jedno použití. „Náklady se pohybují kolem tří tisíc korun ročně na jednoho závislého, následná léčba člověka nakaženého žloutenkou vyjde naopak na statisíce,“ připomíná František Trantina ze Sdružení pacientů s diagnózou závislosti Recovery.