Docela miluji ta mnohahodinová putování po železnicích, lodích, v letadlech, kdy kamera zabírá ubíhající krajinu a vy vidíte jen to, co vidí mašinfíra, kapitán či pilot. Musíte se přizpůsobit tempu, žádné rychlé střihy po půl vteřině. Žádná akce, žádné prudké pohyby. Jen pomalu ubíhající prostředí, dalo by se říci, že klídek a pohoda. Určitě lepší, než video s nekonečnou smyčkou hořícího krbu.
Nedávno jsem zjistil, že podobný zážitek, jako jsou mnohahodinové jízdy vlakem, si mohu užít i v Praze. Nepotřebuji k tomu vlak. Stačí si sednout do jedné z těch moderních tramvají (mám rád hlavně trasu 9). Úplně dozadu, kde je několik míst proti sobě a hlavně obrovské, takřka panoramatické okno až ke střeše. Usadíte se zády proti směru jízdy a pozorujete, jak městská krajina ubíhá před vašimi zraky. Někdy stačí jen hledět vzhůru, jak ubíhají stěny domů, střechy, stromy. Tramvaj se neřítí městem stovkou, spíše plyne a ta velká obrazovka před vámi, která má spíše rozměr 4:3, než 16:9, poskytuje nečekaný zážitek.
Vyzkoušejte ho. Víc než kdy jindy si uvědomíte, že čučet v MHD do mobilu je ztráta času a mládí.
