S kolegy z redakce deníku Metro nás proto napadlo zahrát si na kuchaře z pohádky Princezna se zlatou hvězdou a se sněhově bílými rukavičkami na rukou vyrazit do ulic metropole. Na nich jsme si po několika desítkách minut nesli s sebou starou dobrou špínu a bakterie. Tedy alespoň někteří z nás.
Osmi výtahy v nemocnici
Kolega Petr Holeček se projel osmi výtahy v nemocnici Motol, jeho rukavice zůstala čistá jako lilie: „Chodbami hlavní budovy Fakultní nemocnice v Motole projdou denně tisíce lidí. Byla středa 7. října 8.30 hodin a vypadalo to tu jako v mraveništi. Nasadil jsem tedy bílé, čisté, bavlněné rukavice. Trajektorie mojí cesty nemocnicí pak vypadala jako v počítačové hře Pac-man. Nejdříve jsem dorazil podzemním příjmem pro sanitní vozy do výtahu komunikačního uzlu E, dojel nahoru do přízemí, pokračoval po kličkování chodbami k výtahům D, dojel nahoru a přešel do zadní části budovy. Tam jsem výtahem C sjel zase dolů, abych napochodoval do části B. Tam jsem opět sjel dolů výtahem, vystoupil, nastoupil do druhého a celou cestu absolvoval znovu nazpět a jinými výtahy. Celkem jsme tedy vystřídal osm výtahů, které se přes den nezastaví. Celkem šestnáctkrát sáhl na tlačítka, když jsem výtah volal a pak volil patro. Ve všech jsem důkladně projel madla na všech třech stranách výtahové kabiny. Rukavice čisté jako po vyprání. To, že personál čistí a dezinfikuje plochy, na které lidé sahají, tedy madla dveří, tlačítka výtahů a kliky, asi v této době moc překvapivé není. Ale že jsou madla ve výtazích – a to i zespodu a v rozích – natolik čistá, že se ani po osmi testovacích kabinách bílá rukavička nezašpiní, to mě velmi mile překvapilo.“
S rukavicí v tramvaji
Autobusový test
Kolega Marek Hýř zvolil odlišnou taktiku. Pro svůj test si vybral jízdu městskou hromadnou dopravou: „Bez expertních analýz a detailního rozboru bakterií či virů. Naopak, co nejjednodušeji, možná až laicky. Jen s bílou rukavicí. Tak proběhl můj test čistoty v pražské hromadné dopravě. Během půl hodiny jsem vystřídal tři nejběžnější prostředky. Sedm stanic jsem jel autobusem, pět stanic metrem a tři tramvají. Nijak jsem se neomezoval. Když bylo třeba přidržet se ‚mastné tyče‘, tak jsem se chytil. Když jsem si sedal na sedadlo, přidržel jsem se ho. Rukavice zůstala čistá. Žádná viditelná špína. Naopak mě překvapilo, že vlastně ani není třeba se při cestování Prahou skoro ničeho dotýkat. Zdravý a mladý člověk, který zrovna nejede autobusem, jenž neustále nečekaně prudce brzdí, by tak možná mohl dojet do svého cíle, aniž by na cokoli sáhl. Určitě to ale nezkoušejte. Autobus totiž občas nečekaně zabrzdí!“
Rukavice po cestě z Klánovic na Smíchov
Vlakem a metrem
Redaktor Filip Jaroševský se rozhodl vyzkoušet takzvanou klánovickou kompletku. Rukavice si totiž příznačně nasadil v ulici V Rukavičkárně, jež se nachází v pražských Klánovicích. Odtud poté vyrazil do práce malým busíkem, poté přestoupil na vlak a z něj poté na metro: „Abyste mohli dojet do práce z Klánovic do centra metropole, musíte toho osahat opravdu hodně. Zatímco v malém busíku, který vás odveze na vlakové nádraží, se to dá zvládnout bezdotykově, po zastavení vlaku už to je jiná písnička. Nejenže musíte sáhnout na viditelně špinavé tlačítko na vlakových dveřích, ale následně stejnou špinavou rukou ještě mačkat další knoflík, který vás jakýmisi mezidveřmi pustí do části se sedačkami. Pak už jste do přestupu na metro celkem v pohodě – pokud se vám nezachce použít místní záchod či něco vyhodit do již na první pohled ulepeného koše. Vlakové čety je zkrátka nestíhají uklízet. Moje rukavice dostávají zabrat i v metru. Tady už je to ale spíše mojí vinou, neboť spěchám. Zbytečně sahám na zábradlí eskalátoru, jež mé rukavice okamžitě zbarvuje do šeda. Tyče ve vozech metra jsou naopak velmi čisté. Celkově tedy radím: chcete-li mít při podobném cestování čisté ruce, nechte mačkat tlačítka někoho jiného.“
