Karlovy Vary. Opět se mi poštěstilo zahrát si na filmovém festivalu jako DJ. A při té příležitosti si pootočit biorytmy. V tomto ohledu jsem naštěstí celkem Vary-abilní, takže mi to nevadilo. Mám rád, když se lidé baví, ať už tančí, nebo se jen baví. Každý večírek ale musí někdy skončit. Což si ne každý umí přiznat. Ani já, když nemusím, tak nekončím. Pokud ještě můžu. Takže jsem hrál. Přestávalo být pozdě a začínalo být brzy. Nálada byla stále dobrá, nekazilo ji ani vycházející slunce, ani poměrně nízká teplota. „Vary Important People“ hřál tanec, radost ze společného zážitku a možná i nějaká ta sklenička. „Jak a kdy tohle skončí?“ říkal jsem si.
Odpověď přišla s šestou hodinou ranní a dvěma policisty. Je sice trochu zvláštní, že kvůli rušení nočního klidu přišli ve chvíli, kdy už žádná noc, která by se ještě dala rušit, nebyla, ale možná měl jejich příchod nějakou souhrnnou hodnotu. Zajímavé ale bylo, že hned šli na mě. Snažil jsem se vysvětlit, že hudbu sice pouštím já (a samozřejmě chápu, že to pro okolní obyvatele může být velice nepříjemné), ale na starost, a tedy i na zodpovědnost to mají pořadatelé. Já jsem jen „najatý člověk“. Jako kdyby si někdo načerno udělal přístavbu na baráku a oni by zatkli zedníka – ten to přece postavil! Nicméně žádné drama.
Věc se vyřešila domluvou a konstatováním, že hudba už se dál pouštět nebude. Svým způsobem to vlastně byla stylová tečka za vydařenou party. S kamarádem Davidem jsme potom dokonce rozvedli teorii, že by unavený DJ mohl někdy nenápadně zavolat policii sám na sebe. Řekl by jim (vlastně podle pravdy), že kvůli večírku nemůže spát. Ale ne že bych to chtěl praktikovat sám. Udávání se mi příčí, dokonce i na sebe. To raději hraju ploužáky.