Mezi hlavní alergeny jarní sezony patří bříza a příbuzné druhy z čeledi břízovitých, lískovitých a bukovitých. Koncem března a začátkem dubna se k nim přidávají další stromy – jasan nebo kvetoucí jehličnany. Projevy alergie mohou být různé, nejčastěji se objevuje klasická vodnatá rýma, svědění v ústech a krku, ekzémy, bolesti hlavy nebo zánět spojivek, tedy zarudnutí, svědění a pálení očí.
Pyl ale není to jediné, co může člověka na jaře potrápit. Citliví lidé by si měli dát pozor i na sluníčko. Už první jarní sluneční záření může být natolik silné, že se jedincům s citlivou pokožkou udělá vyrážka. Nejvíc postižená místa bývají na obličeji a na hrudníku.
Alergii nepodceňujte
|
„Nebezpečí jarního slunečního záření spočívá v tom, že jej lidé často velmi podceňují. Pocitově se může zdát, že slunce nemá takovou sílu jako v létě, ale opak je pravdou. Snadno může dojít ke vzniku spálenin, zbytečnému stárnutí kůže, nebo dokonce ke zvýšenému riziku vzniku rakoviny kůže,” upozorňuje dermatoložka Helena Reisingerová.
Při pobytu na jarním slunci byste tedy měli používat jak pokrývky hlavy nebo sluneční brýle, tak krémy s ochranným faktorem. Pokud už k reakci pokožky po vystavení se slunci došlo, ošetřete ji například panthenolem nebo přípravky, které mají hydratační a zklidňující efekt.
Jak a proč alergie vlastně vzniká? „Alergie je omyl imunitního systému – špatné vyhodnocení situace, kdy dochází ke tvorbě protilátek například proti pylům, které se v přírodě běžně vyskytují. K alergické reakci přispívá genetická predispozice. Pokud je jeden rodič alergik, tak u dítěte je predispozice 30 až 40 procent, pokud jsou oba rodiče alergici, tak dokonce 60 až 70 procent. Kvůli tomu zaznamenáváme každým rokem více pacientů, hlavně z řad dětí,“ vysvětluje alergoložka a homeopatka Eva Kettmannová.
Na alergii má značný vliv i prostředí jako znečištění, nezdravá strava a také nadměrná konzumace klasických léků. A svou roli hraje i psychika.
„Neexistují jednoznačné vzorce ani interpretace, ale u každého alergického pacienta sehrává psychika velice důležitou roli. Například když má dítě úporný ekzém, lékař nebo terapeut by měl pátrat po tom, co se děje v rodině. Jaká potřeba dítěte není naplněna, zde nepotřebuje víc lásky, žárlí na sourozence nebo svým onemocněním udržuje nefunkční vztah rodičů pohromadě. U ekzému v případě mladého dospělého může sehrávat roli pocit, že je nedoceněn, přehlížen okolím. Projevy dušnosti u astmatu zase může vyvolat nebo zhoršovat strach, stresová situace,“ říká Eva Kettmannová.